SRST NEBO DEKA??
Srst:
Koním, kteří žijí celoročně na pastvině, na zimu naroste dlouhá a bohatá srst, která je přirozeně promaštěná, takže koně dobře chrání nejen před chladem, ale i před vlhkostí. Za nižších teplot vzniká mezi vrstvou šikmo položených chlupů a kůží izolační vrstvička teplého vzduchu. Koně žijící na pastvinách snášejí mrazy až do - 40 oC. Pokud však silně fouká, chlupy se nadzdvihují a chlad se dostane přímo na kůži, liják zas přitiskne chlupy přímo na kůži a kůň tak přijde o izolační vrstvu. Sníh může paradoxně působit jako izolace. Proti nepřízni počasí chrání koně také hříva a ocas. Koně se staví vždy zády k větru, takže jim ocas vlaje mezi stehny a chrání citlivá místa. Pokud žijí koně ve stádu, za nepříznivého počasí se shlukují a vzájemně se tak hřejí a chrání před mrazem. Správně živený kůň s hustou a dlouhou zimní srstí dokáže dobře odolávat chladu, dešti i větru. Pokud však od koně očekáváme práci i za nízkých teplot, je vhodnější jej oholit, a to alespoň na břiše, plecích a kohoutku. Srst totiž zadržuje pot hned u kůže, což může vést při nízkých teplotách k rychlému promrznutí koně, a když se kůň nebude přehřívat, bude se mu i lépe pracovat. Ani dlouhým víchováním zimní srst hned tak neuschne, a to může vést ke zdravotním komplikacím. Chovatel ovšem nesmí zapomenout oholeného koně po práci zadekovat.
Srst:
Koním, kteří žijí celoročně na pastvině, na zimu naroste dlouhá a bohatá srst, která je přirozeně promaštěná, takže koně dobře chrání nejen před chladem, ale i před vlhkostí. Za nižších teplot vzniká mezi vrstvou šikmo položených chlupů a kůží izolační vrstvička teplého vzduchu. Koně žijící na pastvinách snášejí mrazy až do - 40 oC. Pokud však silně fouká, chlupy se nadzdvihují a chlad se dostane přímo na kůži, liják zas přitiskne chlupy přímo na kůži a kůň tak přijde o izolační vrstvu. Sníh může paradoxně působit jako izolace. Proti nepřízni počasí chrání koně také hříva a ocas. Koně se staví vždy zády k větru, takže jim ocas vlaje mezi stehny a chrání citlivá místa. Pokud žijí koně ve stádu, za nepříznivého počasí se shlukují a vzájemně se tak hřejí a chrání před mrazem. Správně živený kůň s hustou a dlouhou zimní srstí dokáže dobře odolávat chladu, dešti i větru. Pokud však od koně očekáváme práci i za nízkých teplot, je vhodnější jej oholit, a to alespoň na břiše, plecích a kohoutku. Srst totiž zadržuje pot hned u kůže, což může vést při nízkých teplotách k rychlému promrznutí koně, a když se kůň nebude přehřívat, bude se mu i lépe pracovat. Ani dlouhým víchováním zimní srst hned tak neuschne, a to může vést ke zdravotním komplikacím. Chovatel ovšem nesmí zapomenout oholeného koně po práci zadekovat.
Deka:
Zdravému dospělému a neoholenému koni můžeme dekou spíše uškodit. Váha deky totiž přitlačí srst až ke kůži a zvíře tak přijde o izolační vrstvu zahřátého vzduchu. Koni pak může být větší zima než bez deky. Deka, která by nahradila oholenému koni kvalitní srst, by měla mít tloušťku až 5 centimetrů. Hlavně na začátku zimy, kdy se počasí často mění, je však třeba koně na pastvě minimálně dvakrát denně kontrolovat, aby se zbytečně nepřehříval, případně aby zachycením za uvolněnou deku někde neuvízl a nedošlo k poranění. Materiály i střihy koňských dek nepodléhají módě, ale především sledují prospěch koně. Materiály, které se "nosí", jsou určeny buď jako ochrana proti větru, proti chladu nebo proti dešti. I ty nepromokavé však musí být zároveň prodyšné. Materiál by měl být co nejkvalitnější, protože bude extrémně namáhán. I ty nejdražší však nikdy nebudou odolné proti koňským zubům, pokud se kůň rozhodne, že deku nosit nebude! Deky jsou šity téměř na míru pro různé délky i výšky v kohoutku, protože všechna místa, kde deka "nesedí", způsobují koni vydřená a bolestivá místa na kůži. Každý kůň by měl mít minimálně dvě deky: teplejší a nepromokavou do výběhu, druhou, lehčí, do stáje. Než koni deku dáme, musí mít suchou srst. Vykartáčováním také omezíme ulpívání uvolněných chlupů na podšívce deky. Deky, které lze prát, pereme maximálně dvakrát za zimu, protože častějším čištěním ničíme jejich impregnaci. Deku nikdy nedáváme na mokrého koně. Látka by vsála vlhkost, která se bude vypařovat z koně i z deky a koně ještě více ochlazovat. Jedinou výjimkou jsou tzv. "odpocovací" deky, které jsou přímo k tomu účelu určené. Pokud takovou deku nemáme, je třeba koně vytírat do sucha.
Zdravému dospělému a neoholenému koni můžeme dekou spíše uškodit. Váha deky totiž přitlačí srst až ke kůži a zvíře tak přijde o izolační vrstvu zahřátého vzduchu. Koni pak může být větší zima než bez deky. Deka, která by nahradila oholenému koni kvalitní srst, by měla mít tloušťku až 5 centimetrů. Hlavně na začátku zimy, kdy se počasí často mění, je však třeba koně na pastvě minimálně dvakrát denně kontrolovat, aby se zbytečně nepřehříval, případně aby zachycením za uvolněnou deku někde neuvízl a nedošlo k poranění. Materiály i střihy koňských dek nepodléhají módě, ale především sledují prospěch koně. Materiály, které se "nosí", jsou určeny buď jako ochrana proti větru, proti chladu nebo proti dešti. I ty nepromokavé však musí být zároveň prodyšné. Materiál by měl být co nejkvalitnější, protože bude extrémně namáhán. I ty nejdražší však nikdy nebudou odolné proti koňským zubům, pokud se kůň rozhodne, že deku nosit nebude! Deky jsou šity téměř na míru pro různé délky i výšky v kohoutku, protože všechna místa, kde deka "nesedí", způsobují koni vydřená a bolestivá místa na kůži. Každý kůň by měl mít minimálně dvě deky: teplejší a nepromokavou do výběhu, druhou, lehčí, do stáje. Než koni deku dáme, musí mít suchou srst. Vykartáčováním také omezíme ulpívání uvolněných chlupů na podšívce deky. Deky, které lze prát, pereme maximálně dvakrát za zimu, protože častějším čištěním ničíme jejich impregnaci. Deku nikdy nedáváme na mokrého koně. Látka by vsála vlhkost, která se bude vypařovat z koně i z deky a koně ještě více ochlazovat. Jedinou výjimkou jsou tzv. "odpocovací" deky, které jsou přímo k tomu účelu určené. Pokud takovou deku nemáme, je třeba koně vytírat do sucha.
