close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2008

Vtipy o koních

30. září 2008 v 12:59

Vtipy o koních

Pan Novotný jede v Praze na koni a druhého vede za otěže za sebou. ,,Kam jedete?", volá na něj pan Koudelka. ,,No do práce přece!",,A co s tím druhým koněm?!?" ,,Já u divadla přestupuju!"
,,Moje manželka chce zhubnout, tak začala jezdit na koni." ,,A výsledek?" ,,Za měsíc kůň zhubnul 10 kilo!!!!

,,Tati, představ si, že jeden pán v cirkusu vyskočil koni na hřbet, pak se mu spustil pod břicho, chytil ho za ocas a nakonec mu vylezl na krk!" ,,To je toho, tohle všechno jsem udělal, když jsem jel na koni poprvé..."
Dva farmáři žili léta vedle sebe, ale moc řečí nenadělali. Jednou zavolal jeden z nich přes ohradu:,,Hej, Johne, co jsi dával svýmu koni, když měl koliku?" ,,Terpentýn!" Po týdnu: ,,Hej, Johny, ten kůň po tom terpentýnu chcípl!!!" ,,No však ten můj taky!!!"
,,Vaše lordstvo, neměl byste jen jezdit na koni, ale v zájmu vašeho zdraví i chodit pěšky!" ,,To je zvláštní doktore, váš názor se shoduje s jednáním mého koně!!!"



Rozčílený trenér volá na jezdce: ,,Okamžitě slez z toho koně, ať vidíš, jak špatně na něm sedíš!!!"
Baví se dvě kamarádky: ,,Víš,že se učím jezdit na koni?" ,,To je zajímavé," odpovídá druhá, ,,ale nebyla jsi kdysi proti týrání zvířat?"
,,Jak to, že v kartách máte takové štěstí a na dostizích jste ještě nevyhrál?" ,,Jo pane, jen si skuste strčit koně do rukávu....!"
V turistické jízdárně se ptá zájemce na cenu za hodinovou vyjížďku. ,,Stojí 180 Kč." odpověděl majitel. ,,Počítáte samozřejmě dobu, kdy příjde kůň, že? Může se totiž stát, že já příjdu o něco později..."


Velitel říká Vojínovi:"Vojíne, neprovádějte toho koně!!!!" Vojín: "Provedu"
Pán si stěžuje, že má pocit jakoby byl kůň. Doktor něco napíše na recepis a dá to pánovi. Ten se ve dveřích zarazí a ptá se: "A to jsou nějaké tablety nebo injekce, pane doktore?" "Ne. To je potvrzení, že můžete srát na ulici!"
Přijde kovboj do baru a říká: "Kýbl vody pro mého koně." Číšník na to:"A co vy?" ,,Nic já řídím."
klikněte pro zobrazení původního obrázku
"Františku, kouří tvoji koně? "Ne!?" "No tak to ti hoří maštal."
Víte, jak chytit divokého koně? Koupíte si příručku "JAK CHYTIT DIVOKÉHO KONĚ" a postupujete podle ní. A víte jak chytit zebru? Honíte ji kolem gumovníku tak dlouho, až jí zmizí pruhy a pak postupujete podle příručky "JAK CHYTIT DIVOKÉHO KONĚ".
Doběhly se závody a jeden z majitelů se postavil vedle hřebce. Najednou slyší, jak k němu kůň promlouvá "Ha, ha vyhrál jsem, vyhrál jsem!!!" Pán zděšeně vykřikne a utíká za trenérem mluvícího koně. "Pa-pa-pa-pane, váš kůň říkal, že byl první!!!" Trenér na to:" Kecá, byl druhej!!!"

Jede chlap po poušti a najednou se mu rozbije auto. Vystoupí a koukne se na motor. Najednou běží kolem bílý kůň a říká: "Je to v karburátoru" a odběhne. Chlap se zarazí, ale dál kontroluje motor. Pak ale běží kolem druhý bílý kůň se slovy: "Je to v karburátoru"a odběhne. Chlap už si myslel, že se zbláznil, ale dál hledá závadu v motoru. Nakonec běží kolem třetí bílý kůň a jak se dalo čekat říká: "Je to v karburátoru" a odběhne. Teď už to chlap nevydrží a zkontroluje karburátor a opravdu najde chybu. Opraví ji a jede do blízké oázy a říká kamarádovi: "Mně se rozbilo auto a najednou běží kolem tři bílí koně a pořád říkaj, že je to v karburátoru a měli pravdu." A kamarád mu říká: "To jsi měl ještě štěstí. Tady běhaj ještě černý koně a ty autům vůbec nerozuměj."
klikněte pro zobrazení původního obrázku
Potká kůň psa. Pes ho pozdraví a ptá se: "Nevíš prosím Tě kolik je hodin?" "Vím, je půl páté." Děkuji, říká pes. Jde dál a kroutí hlavou: "To je divné, kůň a mluví."
Malá zebra se prochází po savaně, potká slepice a ptá se: "Héj kdo jste? A na co jste?" Slepice: "My jsme slepice a snášíme vejce." Zebra: "Hm, tak dík." Později potká hřebce a ptá se: "Hele kdo jsi a na co jsi? Hřebec: Tak si sundej pižamo a uvidíš!"
Jeden kazatel se pokoušel prodat svýho koně. Nějaký muž se u něj zastavil, aby si koně prohlédl. Kazatel řekl muži, že místo rčení "krok" má říct "chvalte boha" a místo "hou" má říst "amen". Tak sedl muž na koně a řekl "chvalte boha" a kůň se rozešel. Muž řekl znova "Chvalte boha" a kůň začal klusat.Řekl to ještě několikrát a kůň se rozběhl strašnou rychlostí. Najednou se před nimi objevil útes. Muž zaječel "hou". Kůň nezastavil. Muž křičel všechny možné příkazy, pokusil se koně stáhnout zpátky, ale nic ho nezastavilo. Pak si najednou vzpoměl a zaječel "Amen". Kůň se zastavil těsně na okraji, dříve než spadli dolů. Muži se tak ulevilo, že mu položil ruku na krk a pak řekl "chvalte boha".
Víte proč mají blondýnky trochu víc rozumu než koně? Aby při vytírání nevypili kýbl s vodou.


Povídá manžel manželce: "Heleď, v neděli nejsem doma, jdu jezdit na koni." "Tak z toho nic nebude! Než si přišel domů, tak volala klisna, že čeká hříbě.
Šetří se všude, benzim je čím dál sražší, a tak u městský policie zřídili jezdecký oddíl. Když náčelník za tři měsíce zjistil, že koně jsou kost a kůže zeptal se: "A krmíte je vůbec?" "Ještě ne" Informuje strážmistr Hájek "ale budeme. Byli jsme instruováni, že koně žerou ob rok.
Zajíc přijde do hospody a řve: "Kdo by šlohnul koně?! Ať se okamžitě přizná, nebo udělám to co udělal můj strýc před padesáti lety!" Chvíli ticho a potom pomalu zvedá ruku medvěd: "Sorry, máš ho za rohem." Pochvíli se zajíce zvířata bojácně ptají, co uděl jeho strýc. Zajíc jim odpoví: "Šel domů pěšky!!"
Sedlák přijímá nového kočího "A rozumíte koním?" "Proč? Něco říkali?"
"Františku, kouří tvoje koně?" "Ne!?" "No tak to ti hoří maštal."
http://www.hundezeitung.de/bild/konik.jpg

41 rad pro bezpečnou vyjížďku

30. září 2008 v 12:56

41 rad pro bezpečnou vyjížďku

Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění. Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli. Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.
http://blog.macich.net/data/sx_02.gif
Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně. Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.
http://www.heise.de/ct/ftp/testbilder/scanner_0404/entrastern/canon_lide80_entrastern_150dpi_normal_schaerfen.jpg
Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním. Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné. To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.
http://www.ckrumlov.cz/obr/region/firmy/1758b.jpg
Vždy noste fluorescentní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost. V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.
http://www.linea.hr/images/uploads/tov3990_nasl.jpg
Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené. Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova. Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku. Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje. Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít. Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu. Necválejte po pásech trávy podél silnic. i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici. Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným. Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí. Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený. Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvale anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevidí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu. Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve. Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout. A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy. V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát. Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice. Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech. Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí. Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál. Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony. Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl. Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi. Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz. Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi. Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit. Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem. Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně. Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám. Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně. Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž. Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat s v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze. Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným. Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce. Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž. Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět. Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete. Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži. Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet. Vyhnete se často jak konfliktům, tak zbytečným - i neoprávněným stížnostem vůči sobě i vašemu klubu (pokud nemáte koně vlastního.

http://www.skmusketyr.wz.cz/photo/based_02.jpg


Koupání

30. září 2008 v 12:53
Koupání
Koně koupeme v létě, kdy je teplota vody 18 - 20°C. Většinou koupeme v přirozených koupalištích s písčitým dnem, málo hlubokém s klidným tokem vody. Doba pobytu koně ve vodě by měla být asi 15 min. Nekoupeme koně uhřátého a zpoceného. Po koupeli provádíme do sucha, aby neprochladl.Plavení koní
Mytí
Kromě kopyt se omývá ještě kštice, hříva a ocas. Hřebcům omýváme předkožku, klisnám omýváme zevní pohlavní orgány. Teplota vody by měla být 30 - 35°C. K mytí používáme nedráždivé mýdlo, nejlépe speciální šampon pro koně. Umytá místa setřeme stěrkou na stírání vody a vytřeme do sucha. Koně umýváme v létě venku, v zimě ve speciálních boxech. Po omytí podesteleme čistou slámou.

Obrázek “http://www.souzlostice.cz/fotogalerie/foto/ov-statek5-v.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Výcvik koně

30. září 2008 v 12:50

Výcvik koně

remonta

= krátce obsednutý mladý kůň (tří- až čtyřletý) v základním výcviku
- dříve byly remonty označovány podle délky výcviku a stáří jako mladší a starší až 5 let věku
- do věku tří let nesmí kůň ani poník pracovat pod sedlem › nejsou v plném vývinu
počátek výcviku
- teplokrevník: ve 3 letech
- plnokrevník: ve stáří 1 - 1.5 roku
- chladnokrevník: ve věku 2 - 2 a ˝ roku
- nejvyšší výkonnosti dosahuje mezi 7 - 12 rokem
Lonžování
http://www.ifauna.cz/clanky/foto/05/16-17-ko1.jpg
lonž
délka: 7,5 m
šířka: 3 - 4 cm
- na jednom konci je smyčka, na druhém přezka se zápinkou
lonžovací bič
délka: 2 m
- na něm připevněn provázek asi 2 m dlouhý
lonžovací kruh
- nejvhodnější: 18 - 20 m, ohraničený do výšky 1.50 m
Obsedání

- kromě trenéra jsou potřeba další 2 pomocníci
- trenér drží koně u hlavy (kvůli klidu a bezpečnosti) a 1 z pomocníků nasedá na koně
- nejdřív stojí pomocník těsně vedle remonty, zvedne ruku a položí ji na sedlo
- 2.pomocník mu pomůže nahoru a přidržuje ho (jezdec nasedá přímo - jen se na sedlo zavěsí)
- pak přehodí nohu přes koně a dosedne do sedla
- jakmile sedí v sedle, měl by být úplně v klidu, nohy nedává do třmenů, pouze se přidržuje
Obraty na místě
obrat kolem předku koně
- vnitřní otěží postavíme hlavu koně k příslušné ruce
- vnější otěž zamezuje ohnutí hlavy s krkem
- vnitřní lýtko tlačí koně na podbřišníku krok za krokem kolem vnitřní přední nohy
- vnější holeň, která spočívá za podbřišníkem součastně s vnější otěží koně, vzpřimuje a ohraničuje každý krok koně a zabrání jeho ukvapenému ustupování bočně
- obě holeně zároveň zabraňují couvání koně, obě otěže zabraňují vykročení koně kupředu
obrat kolem středu koně
- provádíme tak, že předek koně ustupuje o tolik k jedné straně, oč zadek ustupuje k druhé
např. pohyb vpravo se provede: obě otěže vedou koně napravo a zabraňují jeho vykročení kupředu; pravé lýtko tlačí záď vlevo,levé lýtko brání ukvapenému ustupování zádi
obrat kolem zádi koně
- vnitřní otěž postaví koně dovnitř obratu a vede předek
- vnější otěž pomáhá při obratu, ale její hlavní úlohou je fixovat vnitřní zadní nohu
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem brání ustoupení zádi
- vnitřní holeň pobízí koně kupředu a zamezuje couvání
- přední nohy překračují na polokruhu a okolo vnitřní zadní nohy se kůň točí
- tato noha nešroubuje na místě, nýbrž přešlapuje při dodržování správného nohosledu
- po skončení obratu přestavíme koně zase na vnitřní ruku
Překroky
účel: zdokonalení ohebnosti v žuchvách, krku, žebrech a kloubech zadních nohou
charakteristika překroku: 2 stopy, překračování nohou, při postavení a překračování dodržení původního směru (při překrocích dovnitř plec a dovnitř záď),při postavení a překročování koně pohyb o 45°při polovičním a o 90°při celém překroku od původního směru
dovnitř plec



- vnitřní otěž postaví koně do překroku natolik, aby jezdec viděl vnitřní oční oblouk a stopa vnitřní zadní nohy následovala stopu vnější přední nohy, přitom vnitřní přední noha překračuje vnější nohu
- vnitřní otěž vede koně a udržuje v postavení, zatímco vnější omezuje ohnutí hlavy a krku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí koně kupředu (okolo této holeně je kůň v žebrech ohnutý)
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem zamezuje vypadávání zádi
- obě zadní nohy jdou v přímém směru po stopě
- jezdec přenáší váhu těla na vnitřní sedací kost
- kůň jde na dvou stopách, vnitřní přední noha překračuje vnější
dovnitř záď - hlava koně postavena k vnitřní ruce
- vnitřní otěž udržuje koně v postavení, vnější omezuje ohnutí krku a řídí rychlost překroku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku způsobuje ohnutí koně v žebrech a pobízí kupředu
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem působí aktivně, udržuje záď uvnitř, aby stopa vnější zadní nohy následovala stopy vnitřní přední
- váha jezdce je přenesena na vnitřní sedací kost
- vnější zadní noha koně překračuje zadní vnitřní
poloviční překrok ze středu
- po obratu ze středu v následujících třech krocích postaví jezdec koně k vnitřní ruce do překroku podobně jako při překroku dovnitř plec
- vnitřní otěž vede koně do překroku, vnější omezuje postavení hlavy, krku a celého předku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí a ohýbá koně v žebrech
- vnější holeň působí aktivně za podbřišníkem, způsobuje překračování a zabraňuje vypadnutí zádi
- kůň překračuje vnějšíma nohama vnitřní nohy a pohybuje se o 45° od původního směru
- předek musí překračovat před zadkem, ne obráceně
- váha jezdce je přenesena ve směru překroku na vnitřní sedací kost
celý překrok
- kůň postaven k vnitřní ruce podobně jako při polovičním překroku: pokračuje tak, že se pohybuje o 90° od původního směru, ve kterém je postaven
- pomůcky otěží i holení jsou stejné jako při polovičním překroku
- vnitřní otěž vede koně do překroku stranou, vnější při omezení postavení zabraňuje pohybu kupředu
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější aktivně za podbřišníkem způsobují překračování vnějších nohou nohy vnitřní
- váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti ve směru pohybu
Práce na kavaletech
vzdálenosti kavalet
v kroku: 0.8 - 0.9 m
v klusu: 1.2 - 1.5 m
ve cvalu: 3.0 - 3.5 m nebo 7.0 - 7.5 m
výcvik jezdce na kavaletech - viz. Jezdec
Skákání
zákl. vzdál. v kombinacích na
1 cvalový skok : 7.5 m
2 cvalové skoky: 10.5 m
skok ve volnosti
- Caprilli: učil koně klusat přes řadu 4 asi 0.20 m vysokých kavaletů položených za sebou ve vzdálenosti 1.30 - 1.40 m
- vzdál. mezi překážkami mají být dělitelné délkou cvalového skoku tj. 3.5 - 4.5 m

Výcvik jezdce

Věk jezdce
- výcvik jezdce může začít ve věku 11 - 12 let
děti mladší 11 let
- mohou zvládnout techniku jízdy na koni, ale nejsou dostatečně fyzicky vyspělé
- první zkušenosti při jízdě na ponících nebo při voltižním výcviku
osoby starší 35 let
- mohou se naučit jezdit na koni, ale hranice jejich pokroku je již poněkud omezena
Základní výcvik
lonž
- získání rovnováhy, důvěry v koně, přizpůsobení jezdce pohybům koně
- k dispozici nákrční řemen
základní výcvik
- osvojení se jezdeckých pomůcek, pobídek
- seznámení se zákl. jezdeckými povely a úkony
- vytvoření souladu mezi koněm a jezdcem
- dosažení uvolněnosti
- získání základů správného sedu a vedení koně
- zvládnutí zákl. chodů koně, jednotlivých ruchů a zákl. cviků na jízdárně
Pomůcky jezdce
- přirozené - pomůcky holeněmi, rukama (otěže), sedem a hlasem
- umělé - bičík a ostruhy
pomůcky holeněmi
- stisk holeně › pobídka k většímu posunu stejnostranné zadní nohy vpřed
- tlak holení začíná koleny a je zesilován prošlápnutím pat až k použití ostruh
- stejný tlak obou holení › rovný pohyb koně
pomůcky otěžemi
- otěže přijímají, vedou a kontrolují pohyb (energii, impuls)
- klidná a na rovnováze jezdce nezávislá ruka
- kontakt ruky jezdce s hubou koně
zásada: jezdec pracuje s otěží vždy ve spolupráci s pobízejícími pomůckami holení a sedu
vydržující otěž
- při působení sedem a holení kůň zesílí přilnutí (napětí v otěžích)
- jezdec tomuto tlaku ve své ruce odolává tak, aby koni nebránil v daném pohybu, jezdec hledá tento kontakt co nejjemnější
zadržující otěž
- při spolupůsobení pobídky sedem a holení ruka působí tam a zpět
- jakmile jezdec působí jen rukama, je to pouze tahání za otěže, které nemá žádný účinek, maximálně se projeví, že kůň má větší sílu
povolující otěž - musí být zachován kontakt ruky jezdce s hubou koně
pomůcky sedem
- působení vahou jezdce
- přenesení váhy na jednu stranu: větší zatížení jedné sedací kosti a silnější našlápnutí do třmenu
- využití v obratech
chyba: naklánění těla jezdce na stranu: výsledek - opačný efekt (jezdec nesedí v ose)
hlasové pomůcky
- k pohybu kupředu: mlasknutí
- při přechodech do nižšího ruchu a do zastavení: tichý sykot
- u přiježděných koní hlas. pomůcky nepoužíváme
- na ostrý tón okřiknutí kůň velmi brzy reaguje
- podle stupně hlasitosti pro něj může být až trestem
- jsou zakázány v drezurních soutěžích
bičík
- držíme ho za horní část zpravidla v ruce, na kterou jezdíme
= nejzákladnější pomůcka při počátečním výcviku koně
ostruhy
- k potrestání koně je použijeme energickým bodnutím za podbřišník
- používáme ostruhy s krátkými krčky (bez koleček)
Zásady první pomoci pro jezdce - všeobecně
- pád z koně › musíme zjistit, zda se jedná o lehký pád a jezdec může pokračovat ve výcvikové hodině, či jedná se o těžký pád a je potřeba zavolat lékaře
lehký pád - např. odřeniny: desinfikovat rány
závažný pád
- při vyražení dechu: silný poklep na záda
- při zapadnutí jazyku: pomoci jeho vrácení do původní polohy
- při zranění končetin: fixovat končetinu
- při poranění páteře: nehýbat se zraněným a rychle přivolat lékařskou pomoc
Práce na kavaletech
- koná se v lehkém (polovičním, stehnovém) sedě jezdce
- těžiště jezdce se posunuje blíže ke kohoutku koně
- tělo je mírně předkloněné, bedra jsou posunutá dopředu, stehna více přitlačená
- ruce uvolněné a důrazně sledují pohyb krku koně
- silné stlačení kolen
Sed jezdce
- musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobovat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě
- sed přispívá k ovládání koně
Správný sed
rameno - kyčel - pata - v jedné přímce
sedací kosti: spočívají stejnoměrně na sedle
kostrčná kost: na středu sedla
kyčle: jdou kolmo k sedlu
stehna: přiléhají celou vnitřní plochou na sedlo, což je podmíněno dobrým rozevřením stehen v rozkroku
kolena: přiložena k sedlu a nesmějí od sedla odstávat, neboť pak by se jezdec držel lýtky
holeně: visí volně od kolen dolů v lehkém dotyku s koněm a jsou připraveny v čas potřeby na koně zapůsobit
chodidla: opírají se svou nejširší částí o můstek třmenů, paty jsou prošlápnuty a směřují od koně, špičky jsou nad kotníky a směřují ke koni
kříž: rovný, volný a pružný, ne ztrnulý, páteř rovná, prsa vyklenutá, hlava vzpřímená
lokty: jsou v lehkém dotyku s boky, nesmějí však odstávat od těla a také nejsou k němu křečovitě přitisknuty
ruce: nad přední rozsochou, v zápěstí měkké a ohebné
Druhy sedu
drezurní sed ( základní sed )
- hřbet koně nejvíce zatížen
- základem je svislá kolmice, která vede od ucha přes rameno a kyčel až ke kotníku (rameno - kyčel - pata)
lehký sed
- při skákání, jízdě v terénu,...
jiná označení: remontní, odlehčený, terénní, skokový
- jezdí se v sedle skokovém nebo pro všestrannost
- třmeny kratší než u drezurního sedu
dostihový sed
- použití ve cvalu
- zajišťuje úplné odlehčení
- zprvu praktikovaný černošskými jezdčíky v Americe, zvláště Owenem, a v Evropě zavedený proslaveným jockeyem Tod Sloanem v r. 1897 v Anglii
- třmeny kratší
Skokový sed
- tělo je předkloněné v bedrech dopředu
- záda jsou rovná
- hlava je držena vzhůru a hledí vpřed
- váha leží v patách
- ruce posunuty kupředu a dolů po krku
- kolena zůstávají přiložena na sedle
- zkrácené třmeny dovolí kotníkům a kolenům zachytit pohyb při skoku
Práce v terénu
- zkušený jezdec jede první
- obtížnost vyjížďky se řídí podle úrovně nejslabšího jezdce ve skupině
- jezdci jezdí za sebou (rozestupy 3 - 4 m)
- pro koně volíme vhodný terén (měkčí)
- neklušeme a necváláme po tvrdém terénu (např. na asfaltových cestách)
- jezdíme v lehkém klusu a nohy při vysedání střídáme po 200 - 300 m
- ve cvalu jezdíme v lehkém sedu (stehnovém)
- vhodné oblečení - jezdecké, nevýrazných barev, košile, svetry s dlouhými rukávy, jezdecká čepice a boty
- koni usnadňujeme překonávání přírodních nerovností - při stoupání se předkláníme do stehnového sedu,
- při sestupování se zakloníme
- v lese jezdíme po vyznačených cestách a stezkách
- na silnici dodržujeme pravidla silničního provozu
- jezdíme vpravo, ve tmě a za snížené viditelnosti řádně označeni odrazkou a světlem (baterkou)
- prvních a posledních 10 - 15 min vyjížďky krokujeme
- během jedné hodiny ujde kůň v kroku asi 6 km, když při tom klušeme 10 min, bude to 7 km

Stáří

30. září 2008 v 12:48
Stáří koně
Stáří koně můžeme posuzovat kromě jiného také podle chrupu. Není to sice nic jednoduchého, přesto určit stáří podle zubů lze celkem spolehlivě až do věku dvanácti let. Později je to již obtížné a vyžaduje to značné zkušenosti a znalosti. Takže věk určujeme podle charakteristických změn na řezácích. Uprostřed třecí plochy řezáků se nachází prohlubenina, která se směrem ke kořenu zužuje - tzv. jamka.Rozeznáváme 3 hlavní období:
  • Mléčný chrup - do stáří 2,5 let
  • Výměna mléčných zubů za trvalé - od 2,5 - 5 let
  • Zánik jamek a jejich přeměna ve stopy jamkové - od 6 - 12 letRozdělení zubů
    • řezáky
    - mléčných 12
    - trvalých 12
    • Špičáky
    - mléčných 4 (klisny nemají)
    - trvalých 4 (klisny nemají)
    • Třeňáky
    - mléčných 12
    - trvalých 12
    • Stoličky
    - mléčných 0
    - trvalých 12
    U hřebců se špičáky vyměňují ve 3,5 - 5 letech.

ZUBY

Zuby jsou pro koně nesmírně důležité především pro příjímání potravy. Ale tím se dnes zabývat nebudeme. Dnes bych položil spíše otázku: co nám může prozradit pohled na chrup koně? Mimo jeho zdravotní stav také stáří neboli věk koně, kterým se budeme v tomto článku zabývat. Dále můžeme také podle počtu zubů rozlišit, zda se jedná o hřebce či klisnu.
V dnešní době se spíše spoléháme na písemné záznamy. Ale v dřívějších dobách sloužil chrup jako hlavní zdroj informací o stáří koně.
• Při opotřebovávání zuby postupně ubývají a ve chvíli kdy je zub opotřebený natolik, že mizí i jamky, nastává období, kdy je možní rozeznat stáří zubu.
Vezmeme vše od začátku a začneme narozením hříběte. To má po porodu mléčné kleště. Po pátém týdnu mu začnou růst střeďáky. Do devíti měsíců se objeví také krajáky. Jelikož mléčné zuby jsou měkčí, než trvalé a rychleji se otírají, tak v prvním roce začnou mizet jamky na kleštích. Ve stáří 1,5 roku mizí jamky na střeďácích a ve dvou letech na krajácích. V tomto věku začínají mléčné zuby dosluhovat a postupně se obměňují, takže ve věku 2,5 roku narostou nové kleště, o rok později střeďáky a o další rok později krajáky. Do pěti let narůstají hřebcům špičáky a počet zubů v jejich věku se rovná čtyřiceti. Zatímco klisny mají o čtyři zuby méně, jimiž jsou, jak už jsme se zmínili, zuby zvané špičáky. Ale i zde můžeme najít výjimky, a to u malých koní jako jsou hafling, norský pony, islandský pony a schetlandský pony. U těchto koní se u více jak z jedné pětiny vyskytují také u klisen špičáky. Je to také důkaz toho, že kůň dospěl. V tomto věku mají klisny obvykle 36 zubů a hřebci 40 zubů. Ale i stálé zuby se odírají, čímž probíhá mizení jamek v tomto pořadí. Nejdříve na dolní čelisti. V šesti letech na kleštích, v sedmi na střeďácích a v osmi na krajácích. Poté následuje mizení jamek na horní čelisti, a to tak, že v devátém roce zmizí jamky na kleštích, v desátém na střeďácích a v jedenáctém na krajácích. Otíráním zubů se mění i tvar třecích ploch zubů. Původní tvar je oválný a postupně se mění na kruhový. Tento proces probíhá od 12 let a to stejným postupným způsobem, jako mizení jamek, až do věku 18 let.
• Zde můžete sledovat, jak se mění postupem věku koně tvary řezáků a jak probíhá mizení jamky, až ve stopu jamkovou. Číslice znáčí stáří koně v rocích.
V dalším období se mění z kruhového tvaru na trojúhelníkový. Tento proces probíhá stejným postupem jako předchozí. Začíná v 18 letech a končí ve 24 letech. Dalším ukazatelem stáří koně je úhel sevření horní a dolní čelisti. Zde platí pravidlo, že čím je úhel menší, tím je kůň starší. Záhryz můžeme sledovat u koní ve stáří devíti let, poté mizí a posléze se objevuje opět ve stáří patnácti let. Tento způsob je spolehlivý pouze u chrupu, který nemá žádné vrozené vady, jakou je například štičí chrup, kdy horní čelist přečnívá přes horní.
• Takto vypadá chrup jedenáctileté klisny anglického plnokrevníka v reálné skutečnosti
Stavba mléčného chrupu U mléčného chrupu nevyrůstají krajáky (krajáky vyrůstají pouze stálé) a tak stavba představuje pouze 24 zubů u klisen a 26 u hřebců.
• Na dolní fotografii si povšimněte úhlu, který spolu svírají spodní a horní řezáky. Zde si také povšimněte na spodní čelisti špičáků, které jsou u této klisny výjimečným úkazem.
AAA B CCC AAA B CCC Stavba stálého chrupu u hřebců AAA B CCC DDD AAA B CCC DDD Skladba chrupu u klisen neobsahuje špičáky. A - kleště, B - špičáky, C - řezáky, D - krajáky

Krmení1

30. září 2008 v 12:45

Krmení koní

Krmí se všichni koně stejně?
Chceme-li, aby si kůň z krmiva vzal vše, co potřebuje, v odpovídajícím množství i poměru, musíme znát jeho potřebu jednotlivých živin. Každý kůň má v různých obdobích svého života jiné požadavky na množství i složení krmiva. Zároveň však dva různí koně, přestože jsou stejně využíváni a stejně staří i těžcí, nemusejí mít tyto požadavky stejné. Může se někdy stát, že vypočtená krmná dávka nebude dostačující nebo naopak - bude dodávat koni živiny v nadbytku. Po každé úpravě krmné dávky je proto třeba koně pozorně sledovat a v případě potřeby (kůň hubne, jeho výkonnost klesá, nebo naopak příliš tloustne) ji trochu poopravit. Avšak pozor - výkonnost koně, jeho výživný stav a temperament neovlivňuje pouze krmení, ale i vhodná práce, její rozdělení, ošetřování a nemoci.
Při sestavování krmné dávky bereme ohled na potřebu bílkovin (ty kůň potřebuje především k výstavbě nebo obměně tkání a různých bílkovinných látek), potřebu energie (tu získá hlavně z uhlohydrátů a tuků) a na potřebu vitamínů a minerálních látek. Nesmíme zapomenout, že v každé krmné dávce musí být i dostatečné množství vlákniny. Každý kůň potřebuje dostat určitou záchovnou dávku živin. Je to množství krmiva, které je nutné pro udržení základních životních pochodů - dýchání, pohyb, činnost všech orgánových soustav, neustálá výměna tkání, udržování tělesné teploty, tvorba hormonů atd. Tato záchovná dávka postačí dospělým koním, kteří nevykonávají žádnou tělesnou práci, nejsou březí, neprodukují mléko. Její velikost závisí na tělesné hmotnosti zvířete - čím je kůň těžší, tím více krmení potřebuje, ale také na plemeni - lehká, teplokrevná plemena spotřebují relativně více živin než plemena těžká nebo poníci. Je to proto, že teplokrevní koně jsou mnohem živější (nervnější), nemají tak dobrou kožní izolaci, mají rychlejší metabolismus (rychleji se v jejich těle odbourávají a znovu budují tkáně a jiné látky). Velikost záchovné dávky ovlivňuje také teplota, vlhkost a proudění vzduchu v prostředí. Nejmenší záchovnou dávku koně potřebují při teplotách 10 - 15 °C. Je-li teplota nižší, spotřebují více energie na tvorbu tepla, je-li vyšší, spotřebují zase energii na ochlazování. Kůň, který je nějak využíván, musí k záchovné dávce krmiva dostat ještě přídavek na produkci. Koně, kteří rostou nebo si v základním tréninku tvoří svalovou hmotu, březí klisny (hlavně v poslední třetině březosti), klisny, které kojí a nemocní koně nebo staří koně (u nich dochází ke zvýšenému odbourávání tkání) potřebují v krmivu dostávat více bílkovin (ale také vitamínů a minerálií), na druhé straně koně, kteří tělesně pracují - ať už tahají, sportují nebo se na nich jen hodně jezdí, vyžadují zvýšený přídavek energie. Řekneme si teď něco konkrétního o krmení jednotlivých kategorií:
Dospělým koním, kteří nemusejí podávat žádný výkon (růst, chov, sport, stáří) stačí pokrýt záchovnou potřebu živin. Tito koně si dobře vystačí s kvalitní pastvou. V zimě je možné je krmit senem, je však třeba přidávat vitaminizované minerální krmivo a podle klimatických podmínek prostředí (nízké teploty, vysoká vlhkost, vítr) jim můžeme přidat trochu jádra, které jim dodá energii. Malí koně a poníci mívají velice dobrou kožní izolaci a jsou snadno krmitelní, jakákoli dávka krmiva navíc jim může ublížit. Tito koníci jsou náchylní ke ztučnění, bývají často postižení schvácením kopyt nebo různými metabolickými onemocněními. Krmná dávka by proto měla být chudá na bílkoviny i energii - podáváme jim seno, slámu a třeba senáž, samozřejmě přimícháme vitaminizované minerální směsi. Pro poníky existují už komerční speciální krmné směsi ve formě granulí nebo pelet. I když se to asi na první pohled nezdá, velkým problémem je správné krmení rekreačních a provozních koní, protože jsou využíváni nepravidelně. Jejich denní krmnou dávku je vždy třeba upravit podle toho, jak byli pracovně zatížení, jinak u nich hrozí nebezpečí onemocnění černým močením (lumbago, sváteční nemoc). Tito koně by měli dostávat odpovídající množství kvalitního sena nebo senáže, popřípadě by měli chodit na pastvu. Pokud jsou nějak pracovně zatížení, je třeba jim dodat energii (oves). Březí klisny je dobré dávat na pastvinu. Nikdy by se neměly překrmovat, v prvních měsících březosti jim postačí kvalitní pastva, popřípadě seno a trochu jádra. V posledních třech měsících březosti dochází k intenzivnímu růstu plodu, proto i klisna musí dostávat více bílkovin. Důležité je přidávat jí také vápník a fosfor a beta-karoten (mrkev, senáž). Kojící klisny potřebují velice kvalitní krmivo bohaté na vitamíny a minerálie. Je třeba jim dodávat dostatek energie ve formě jádra. I v tomto období je nejlepší využívat pastvu. Hříbata se až do svého odstavu živí převážně mateřským mlékem. Od čtvrtého týdne jim už můžeme předkládat seno, od dvou měsíců mačkaný oves nebo speciální směs pro hříbata. Odstavená hříbata a ročci jsou velice nároční na množství a kvalitu bílkovin v krmivu, protože rostou a budují si nové tkáně. Hlavním krmivem by měla být pastva. Pokud není kvalitní, je třeba tato hříbata přikrmovat bílkovinnými doplňkovými směsmi (s dostatečným obsahem lysinu!) nebo ovsem. O správném krmení sportovních koní už vyšlo mnoho odborných publikací. Výrobci krmiv se předhánějí ve vývoji kompletních krmných směsí pro sportovní a dostihové koně, takže není problém koupit nějakou směs ve kterékoli specializované prodejně a řídit se přesně podle návodu výrobce. Každý sportovní a pracovní kůň (nezáleží na tom, ve které disciplíně je využíván) vykonává svalovou práci, k čemuž spotřebuje mnoho energie. Tuto energii je třeba mu dodat v krmivu - zároveň se však trávicí aparát pracujícího koně nesmí přeplňovat nadměrným objemem krmiva. Vynikajícím nosičem energie jsou obilniny. Podle množství práce může kůň dostávat 0,5 - 1,5 kg ovsa na 100 kg tělesné hmotnosti. Toto množství se vždy musí rozdělit nejméně na tři dílčí dávky a kombinovat se senem. Část ovsa můžeme nahradit ječmenem, kukuřicí nebo nějakou doplňkovou krmnou směsí. Sportovním koním musíme zároveň dodávat vitamíny, minerálie (udržovat správný poměr vápníku a fosforu), pokud se potí, dodávat elektrolyty. Energii můžeme koni dodat také přilitím rostlinného oleje. Ani sportovní koně se však nesmí překrmovat - vede to mimo jiné ke snížení jejich výkonnosti.
http://www.bf.uni-lj.si/poljedelstvo/semena/oves.jpg oveshttp://www.bf.uni-lj.si/poljedelstvo/semena/jecmen.jpg
ječmen

Koně a seno

Kolik sena koni podávat? Obecně platí, že kůň má denně zkonzumovat tolik píce, kolik odpovídá asi 1 - 2 % jeho tělesné hmotnosti. Zároveň má píce tvořit nejméně polovinu denní krmné dávky. Většina lidí však jednotlivé dávky sena před krmením nikdy neváží, množství pouze odhaduje. Velice závisí na druhu sena, stejný objem může mít zcela jinou hmotnost a na tyto rozdíly je vždy třeba brát ohledy. Když krmíš senem, nesmíš nikdy zapomenout na to, že koně jsou zvířata stvořená k pastvě, zvyklá až 12 hodin denně přežvykovat tuhé a vláknité rostliny. Dostatek píce je pro ně velice důležitý - jednak jim poskytuje živiny (a udržuje jejich trávicí systém ve zdraví) a také je zaměstnává (koně, kteří mají přes den dostatek píce potom neokusují dřevěné hrazení, stájové dveře nebo ohon souseda!). A neustálý přísun malých dávek sena je pro koně mnohem vhodnější než krmení jednou nebo dvěma velkými dávkami píce denně. Kvalitní píce (a většinou právě seno) je základem krmné dávky každého koně, bez něj nebude zdravý ani spokojený.
• seno slisované do kostek se hodí i pro koně s problémy se žvýkánim
Ale seno nepřináší jen klady… Přestože seno je velice důležitou součástí krmné dávky koní, mnohým chovatelům nebo majitelům působí velké problémy: je příliš objemné a při skladování zabere hodně místa, velice rychle v něm ubývá vitamínů a - nedejbože! - se může při špatném skladování samo vznítit, nemluvě o prachu a plísních, které mohou u lidí i koní vyvolat ošklivě probíhající alergie. Naštěstí, pokud chceme krmit koně pící, nemusíme používat právě a jen balíkované seno. Seno lze také slisovat do kostek, může být rozdrceno a zpracováno do pelet nebo je fermentováno na senáž (což je vlastně jakýsi druh siláže). Tyto alternativní formy zpracování píce jsou vhodné především ke krmení koní, kteří trpí chronickým onemocněním dýchacích cest (například COPD - česky také dušnost), mají problémy se zuby, takže jim žvýkání sena činí potíže nebo jsou příliš staří. Peletované seno má ještě jednu výhodu - je velice skladné a lze jej také vozit s sebou na cesty. Zároveň je jeho kvalita vždy garantována a přezkušována, protože je vyráběno licentovanými výrobci, má známý obsah živin, takže se podle něj dá velice dobře sestavit přesná krmná dávka.Seno v kostkách http://staj.ufonek.net/obrazky/obchudek/1446.jpeg Senné kostky nebo pelety jsou vlastně obyčejné seno, které bylo rozdrceno buď na hrubo nebo na jemno a po přidání nějaké stmelovací látky slisováno na kousky, se kterými se mnohem lépe manipuluje a které jsou skladnější. Jak už jsem se zmínila, jejich další předností je to, že je znám a výrobci garantován obsah živin - včetně vitamínů a minerálií. Senné kostky a pelety lze koupit v různých velikostech, mohou být měkké, ale i velice tvrdé, vyrábějí se z vojtěškového sena, travního sena nebo ze směsek, mohou dokonce obsahovat i nadrcená obilná zrna. Většina pelet však není vyrobena pouze ze sena. Velice běžné jsou tzv. "kompletní krmné směsi" - pelety vyrobené z píce a obilnin nebo obilných produktů, obohacené o vitamíny i minerálie, takže k nim již není potřeba dodávat žádné jiné krmivo nebo krmný doplněk. Většinou však nedokážou poskytnout intenzivně pracujícímu koni dostatek energie (kromě speciálních krmných směsí určených pro dostihové koně). Jejich další nevýhodou je to, že je koně velice rychle zkonzumují, aniž by je museli příliš žvýkat. A - jak je známo - nedostatečné žvýkání má za následek přerostlé zuby, málo slin (a tím pádem překyselený žaludek) a samozřejmě nudu. Kompletní krmné směsi však plní svůj účel v případech, kdy jsou koně postiženi dýchacími problémy nebo kdy není možné koni podat dostatek kvalitního sena. Protože kompletní krmiva obsahují méně energie než běžná jadrná krmiva (oves, ječmen apod.), podávají je mnozí majitelé, společně s plnou dávkou sena, těm koním, kteří potřebují nízkoenergetickou dietu - například koně léčící se po zranění nebo jiné nemoci, koně "na penzi", dobře krmitelné chovné klisny, které jsou chovány během prvních osmi měsíců březosti na pastvině nebo koně, kteří musí být klidní (při hippoterapii). Jak se senné kostky vyrábějí? Lze použít seno sušené klasickým způsobem na slunci, častěji se však naseká čerstvá píce a potom se uměle vysouší. Píce se seče ještě před vykvetením, aby obsahovala co nejvíce živin, za 12 až 20 hodin se sklidí - to obsahuje asi 60% vlhkosti - a převeze se na místo dalšího zpracování. Tam se zjišťuje přesný obsah živin, píce, která má nejvíce bílkovin, se bude zkrmovat skotu, pro koně se zpracuje píce s nižším obsahem bílkovin. Pak píce prochází speciálním detektorem kovů, kde se zjišťuje, zda v ní nejsou cizí tělesa. Takto zkontrolovaná jde do sušičky, kde se při nízkých teplotách (aby nedošlo k poškození živin) dehydratuje na 12 % vlhkosti. Nakonec se smíchá s tmelícími látkami. Ty jsou vždy přírodní (například hrachový protein). Směs sena a tmelidla se zahřeje, slisuje a trochu se navlhčí, takže výsledné kostky se nedrolí. Při zpracování vojtěškového sena se jako tmelidlo obvykle používá malé množství bentonitu (jíl, který je často přidáván i do minerálních směsí). Senné kostky se ochladí a uskladní do speciální větrané místnosti. Do pytlů se dávají až těsně před rozvozem do prodejen, protože v pytlech je jejich trvanlivost mnohem menší. Pokud jsou pytle dobře uchovány (v suchu a chladu), vydrží až rok či dva, aniž by ztratily chlorofyl nebo živiny. V USA má mnoho chovatelů tyto kostky uschováno pro případ, že by z nějakého důvodu potřebovali rychle nahradit seno. Koně mají radši tvrdé kostky nebo pelety, avšak koním, kteří mají problémy se zuby, je samozřejmě nutné dávat pelety měkké. Toho lze dosáhnout velice snadno - stačí je na chvíli namočit do vody. V dnešní době je stále více koní, kteří trpí COPD - což je vlastně alergie na spóry plísní, které se nacházejí v prachu, běžně se vyskytujícím v seně. Pro tyto koně jsou senné kostky či pelety výborným řešením, protože nejsou zdaleka tak prašné jako to nejkvalitnější seno. Mnoha koním velice prospěla náhrada sena těmito peletami či kostkami (samozřejmě je třeba dodržet i ostatní podmínky managementu). Mají senné kostky a pelety i nějaké nevýhody? Mají - tři! První, že na rozdíl od klasického balíku sena, jen velice špatně odhadneš jejich kvalitu a kvalitu surovin, ze kterých jsou vyrobeny. Vzorek krmiva můžeš nechat podrobit analýze v laboratoři nebo budeš jednoduše věřit výrobci. Proto je dobré kupovat pelety jen od kvalitních a známých výrobců. Jednotlivé kousky mají mít stejný tvar, barvu a tvrdost a mají příjemně vonět. Druhou nevýhodou je jejich cena. Na druhé straně si každý chovatel platí i garantovanou kvalitu pelet. Závisí na každém, co je ochoten a schopen svému koni poskytnout. A jsme u třetí nevýhody: je to jejich nekonvenční tvar. Protože vyžadují od koně mnohem méně žvýkání než normální seno, mohou být příčinou nudy či problémů se zuby a zažívacím traktem.
• charakteristický pohled na zahraniční farmy: balíky senáže obalené do plastikových fólií.

Proč mít helmu

30. září 2008 v 12:43
Proč mít na hlavě helmu?
Helma je docela podstatnym dopňkem jezdce! Měli bychom jí nosit všichni....
Když mi bylo tak kolem 10 let tak jsem si přála jezdeckou helmu:-) A proč? Protože jsem si myslela že to děla jezdce hezčího nikdy jsem nepřemýšlela nad podstatou helmy, ale jak jsem byla starší tak jsem se dozvídala proč jí nosit:-) Helma je učiná ne jen jako ochrana při pádu z koně, ale co jsem zjistila, tak i při upalu nebo při bolení hlavy když je špatné počasí a fouká vítr. Myslim si že helma má dost vyhod a nevýhoda mě zatim žádná nenapda:-( Když si vemete na koně kšilt nebo kšiltovku tak vám při zrychlení tempa spadne kamarádka má zkušenosti:-D Teď jsem si pořídila vlastní helmu od ty doby co jsem spadla a dala si ránu do hlavy, tak jsem si řekla, že jí musim nosit i na tom nejhodnějším konikovi a to je Lucinka:-) Občas na ní zapomenu ale Lucinka mi ji připomene ještě než si vylezu do sedla a to se vyplatí.....




//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 36, formatId: 23, url: new String(window.location.href), cborder: 'ff0000', cbackground: '33ccff', ctitle: 'ff0000', ctext: 'ff0000', curl: '000000', simg: 1 }); //]]>

Rozvrhy hodin

30. září 2008 v 12:41










Čištění

30. září 2008 v 12:38

Čištění

Do práce
Při denním čištění se srst koně zbavuje špíny, různých nečistot a prachu. Hřívu a ocas je třeba důkladně pročesat. Čištění je zároveň i důležitou masáží, která uvolňuje svaly koně a podporuje prokrvení celého těla. Dávejte při čištění pozor na poranění, kožní choroby a nebo na nezvykle teplá či nateklá místa.
1. Máte všechno potřebné pohromadě, abyste mohli správně vyčistit vašeho koně? Potřebujete hřeblo (nejlépe gumové), rejžák, hrubý kartáč, žíněný kartáč a háček na kopyta. Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Kromě toho se vykartáčovaný prach nebude snášet znovu na tělo koně! Nejdříve je třeba vyškrabat kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.
2. Nyní přejíždějte hřeblem po krku, bocích, hřbetě a stehnech koně. Na břiše musíte být opatrní. Někteří koně jsou na těchto místech dost citliví. Pak je tedy vhodné využít plastikové hřeblo. Masírujte kůži krouživými pohyby. Touto masáží se srst postaví a prach a špína se z ní dají lépe vykartáčovat. Hřeblo pravidelně vyklepávejte na zem.
3. Potom okartáčujte rejžákem obzvlášť tvrdošíjnou špínu, kartáčujte také proti srsti. Na hlavě, za ušima a na nohou musíte být zvlášť opatrní. nezapomeňte koně vykartáčovat i pod hřívou, na břiše, na prsou, v ohbí pod spěnkami, na loktech a hleznech. Musíte však být opatrní, mnozí koně jsou citliví a nemají čištění rádi.
4. Na další čištění vezměte, pokud stojíte na pravé straně koně, hřeblo do levé a kartáč do pravé ruky (na levé straně přesně naopak). Začněte nahoře u krku. Čistěte koně dlouhými tahy kartáčem a nakonec otřete kartáč o hřeblo, aby byl zase čistý. Tak postupně vykartáčujte koně po celém těle. Srst musí být úplně hladká a lesklá.
5. Hřívu kartáčujte rejžákem nebo plastovým hřeblem. Ocas musíte pročesat žíni po žíni. Pokud jsou v žíních uzlíky, opatrně je rukou rozpleťte. Teď je kůň kompletně vyčištěný a můžete ho osedlat. Kartáče i hřebla před uklizením dobře očistěte. Nezapomeňte, že po ježdění musíte koně ještě jednou vyhřebelcovat.
POZOR!Vyškrabování kopyt
Postavte se po straně vedle koně a sjíždějte mu rukou pomalu po přední nebo zadní noze dolů. Uchopte spěnkový kloub, táhněte ho nahoru a řekněte: "Nohu!" Když kůň nereaguje, můžete se mu také tělem opřít o rameno nebo bok, aby musel přesunout váhu na druhou nohu. Při zdvihání netahejte koni nohu do strany!
CO JE DOBRÉ VĚDĚT
Citliví koně Mnozí koně jsou lechtiví a nemají rádi hřebelcování. Používejte místo železného hřebla hřbílka z gumy nebo plastu, jsou podstatně měkčí. Musíte být opatrní zejména na břiše koně, mnozí čtyřnozí kamarádi dávají zřetelně najevo, že si nepřejí, aby je na těchto místech někdo čistil...
Čištění vytváří důvěru Čištění byste neměli brát jako něco obtěžujícího. Naopak je to dobrá příležitost, jak si vybudovat úzký vztah s koněm. Většině koní se líbí, když je pečlivě čistíte. Zároveň tak budete svého koně stále lépe poznávat a brzy budete vědět, co má rád a co ne.Intenzivní péče o koně vytváří a neustále posiluje důvěru mezi koněm a jezdcem.
ČIŠTĚNÍ KOPYT OLEJEM- Tímto způsobem můžeme ošetřit jen dokonale čistá a suchá kopyta. I pak je účelné je ještě před natřením důkladně otřít utěrkou. Nikdy nepožíváme olej na zašpiněná kopyta, neboť nečistotu tím neodstraníme, ale pouze rozmažeme. Olejem natíráme celé kopyto směrem od patky ke korunce. Nanášíme pouze slabou vrstvu oleje a řádně ji roztíráme. Tímto způsobem můžeme ošetřit i nášlapovou část kopyta, neboť tím na čas omezíme nalepování bláta či podestýlky.
ÚDRŽBA KARTÁČŮ-kartáče čistíme kovovým hřbílkem. Po čtyřech nebo pěti pročesání srsti přejedeme kartáčem po kovových lištách hřbílka. Rohem hřbílka pak opakovaně ťukneme o zem, aby vypadly nečistoty zachycené mezi lištami.( hřbílka se vyrábějí i ze dřeva a plastu, kovová však mají největší trvanlivost)

Potřeby k čištění


Nemoci2

30. září 2008 v 12:34
Příznaky
  • Zvýšená dechová frekvence, ztížené dýchání
  • Pacient dýchá celým tělem a namáhavě, má rozšířené nozdry, dýchavičnost stružku
  • S prohlubující se dechovou nedostatečností ustrašený výraz v obličeji koně
  • Nedostatek kyslíku způsobuje namodralé zbarvení sliznice dutiny ústní
Dechová nedostatečnost je označení pro výrazné narušení dýchacích orgánů a v každém případě vyžaduje veterinární vyšetření provedené tudíž den. Silná dechová nedostatečnost(dušení) je neodkladnou záležitostí. Existuje více možných příčin. Alergické otoky hrtanu, např. po bodnutí hmyzem, mohou omezit průchodnost dýchacích cest, krvácení v hrudníku nebo expanzitivní procesy v břišní dutině mohou mít za následek zúžení plic. Častou příčinou je chronický kašel(pozn. překl.:dušnost, COPD), který se za nepříznivých podmínek, např. při velkém fyzickém zatížení koně za teplého vlhkého počasí , zhoršuje až na záchvaty podobné astmatu. Takovým pacientům většinou pomohou pouze ihned podané vysoké dávky kortikosteroidů.V praxi však bohužel kortikosteroidy nebývají snadno po ruce, protože laikové je kvůli domnělým vedlejším účinkům nesmějí používat, Těžká dechová nedostatečnost však ohrožuje život koně. tento stav je třeba ihned objastnit a ještě rychleji ošetřit. Pro léčbu je rozhodující efektivita, ne alternatiní ideologie. Vedlejší účinky krátkodobě podávaných kortikosteroidů jsou při kontrolovaném použití nulové. Přesto je třeba hledat další možnosti. v případech chronického kašle je většinou jedinou šancí na přežití změna ustájení koně. Potřebný bezprašný venkovní odchov (podestýlka z hoblin nebo papíru, mokré seno, travní senáže, produkty se sušené trávy).
Podobná onemocnění:
S podobnými příznaky snad neexistuje žádné onemocnění. Je ale důležité považovat za závažný i případ sebemenší dechové nedotatečnosti!
Opatření:
  • neodkladná záležitost
  • V každém případě ihned informovat veterinárního lékaře.
  • Až do příchodu odstranit vše, co koně dráždí a tím zvyšuje jeho potřebu kyslíku.
  • Žádný zbytečný pohyb!
  • Podle možností koně netransportovat.
  • V létě koni zajistit stín. Při vysokých venkovních teplotách pomůže chladná voda, ale namáčíte pouze končetiny, a to po malém bezstresovém navyknutí
Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, na kterém se podílí - nevhodné vnější podmínky (macerace v moči či výkalech, nedostatečná péče o kopyta), - "vnitřní" podmínky (nekvalitní rohovina, těsné kopyto) a - baktérie. Kromě střelu (především střední střelová rýha) může být postižené i chodidlo a rohová stěna, především tehdy, když jsou chráněné různými podložkami nebo vložkami do podkov. Všechny uvedené faktory nejdříve naruší přirozenou odolnost rohoviny střelu a pak pronikají z povrchu do hloubky rohoviny. Jak poznat hnilobu Postiženou rohovinu lze poznat podle šedočerného mazlavého povlaku, který charakteristicky páchne. Pokud je hniloba tak hluboká, že dosáhne až na škáru, je bolestivá a může při pohybu (především po měkkém povrchu) vyvolat kulhání. Co proti ní dělat Hnilobu lze léčit zlepšením stájové hygieny, dostatečným pohybem koně (který podporuje rozšiřování i prokrvování střelu a celého chodidla). Je třeba důkladně vyčistit postižené rýhy, popřípadě postiženou rohovinu snést kopytním nožem. Poté se aplikuje například jodoforméter, modrá skalice nebo jiné dezinfekční prostředky a rýha se vyplní gázou. To vše se provádí, dokud není rohovina dostatečně suchá. Je třeba dát pozor i na nadměrné vysušení rohoviny, protože příliš suchá rohovina je opět velmi náchylná na infekční původce i chemikálie z prostředí.

¨
DermatofytózyJedná se o povrchové plísňové onemocnění. Způsobují ho většinou plísně rodu Microsporum a Trichophyton, které jsou typickými "parazitujícími" plísněmi, žijícími na zrohovatělých částech kůže (pokožky) a na srsti. Onemocnění můžeme znát také pod názvy mikrosporóza nebo trichofytóza, nesprávně se používá mezi laiky název "herpes". Dermatofytózy jsou velmi nakažlivé, přenášejí se přímým kontaktem nebo různými předměty (čištěním, postroji, dekami, stěnami stájí, ohradami apod.). Plísně totiž ve formě spór dokážou v prostředí na předmětech přežít i několik let.Kteří koně onemocní Tyto plísně nejsou schopné napadnout neporušenou kůži zdravého jedince; aby kůň viditelně "onemocněl" však stačí, když jeho kůže bude narušená mytím šampóny, nějakými odřeninami nebo selže její obranyschopnost. Stejně tak onemocní častěji koně s narušenou imunitou, koně mladí či staří nebo nemocní. Plísně nejdříve napadnou odumřelé chlupy nebo kůži, pak vylučují toxické zplodiny, kterými narušují další okrsky kůže a srsti a mohou se rozšiřovat do větší plochy.Jak dermatofytózy poznáme Napadnuté koně většinou poznáme podle malých "uzlíků" s naježenou srstí a tvorbou stroupků. V kůži plísně začnou vyvolávat zánětlivé změny, pokud postihnou chlup a chlupový folikul, chlup se láme a vypadává. Pro plísně je často charakteristické pomalé rozšiřování postiženého místa do kruhu; uvnitř kruhu časem začne srst znovu růst. Pokud kruhy začnou splývat, tvoří velké "mapy". Jindy se netvoří kruhy, srst vypadává ve větších plochách. Postižené místo začne svědit, kůň se škrábe a rozedírá si kůži do krve. Může pak vzniknout těžký bakteriální zánět kůže. Co je třeba dělat Průkaz plísně provádí veterinář tak, že z okraje léze vytrhne chlupy a nechá je kultivovat na speciálních živných půdách, popřípadě je vyšetří pod mikroskopem. Může také provést seškrab kůže a vyšetřit ho. V lehčích případech se mohou koně uzdravit sami, ale někdy se celý stav může velmi zkomplikovat bakteriální infekcí.
• Trichofytóza na zádi koně.
Nákaza se může přenášet i na lidi a je povinné hlášení. Postižení koně i celé stáje se izolují, veterinář určí léčbu jednak celkovou (vakcinace, podávání přípravků proti plísním), jednak lokální (potírání postižených míst speciálními přípravky). Všechny předměty, které přišly do styku s nemocným koněm, je nutné spálit nebo dezinfikovat, stáje, ohrady, výběhy se musí také zdezinfikovat přípravky ničícími plísně.

EkzémPod pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání (což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby "lišejů", šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy, když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.
Podle příčiny rozeznáváme u koní několik různých ekzémů: - Letní ekzém (obr. 1), což je alergický ekzém, objevující se na horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a žíně ("potkaní ocas"). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají, vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny. Onemocnění se na podzim uklidní, ale další "komáří sezónu" se znovu objeví. - Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý "sedlový otlak". - Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání, pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší. Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto). - Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané případy. - Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem kopřivky (obr. 2). Po těle koně se rychle objevují pupínky, které svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu. - Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky, nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky, antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít k prudkému otoku hlavy a dokonce i k "astmatu" - tedy k zúžení dýchacích cest - a k následnému dušení.
Léčba Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i životní prostředí koně.


EIPHJe to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší. Proč k EIPH dochází? Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min. Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic. Jak se EIPH projevuje? Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně. Terapie - největší problém Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.

Edém plicJde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání. Příčiny: - často počáteční stádium zánětu plic; - jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let; - těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků; - zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží; - alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny; - nadměrný příjem tekutin; - přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze); - někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné; - přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!); - někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí; Jak se projevuje: - kůň se často třese a jinak projevuje strach, - jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické), - špatně se jim dýchá (dyspnoe), - v jugulární žíle se může hromadit krev, - tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu, - veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty, - v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu. Co dělat: Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.

Otlaky

Věčný problém. V dnešní době, kdy je skutečně nepřeberné množství různých typů sedel a postrojů na koně, by se mohlo zdát, že přece nemůžeme koně otlačit, ale…
Zná, a nebo pozná to takřka každý z nás. Nemusí to být jen problém špatně padnoucího sedla nebo chomoutu, i když je to stále nejčastější problém. Otlak může způsobit i špatná volba podbřišníku, někdy je moc široký, někdy zas úzký. Další problém může způsobit i nevhodná podložka pod sedlo či chomout, nestejně dlouhé postraňky, špatný poprsní postroj a další a další. Toto jsou většinou dlouhodobější záležitosti a také léčení a náprava vyžaduje hodně času s vysokými náklady. My se dnes zaměříme na otlaky momentální, které se prostě někdy stanou a stačí k tomu málo. Zkřivená nebo pokrčená podložka pod sedlem, pokrčený nebo překroucený podbřišník, nebo třeba jen chomáč hřívy pod sedlem nebo chomoutem. Tedy o otlaky, které způsobíme zdravému koni po jedné uspěchané, nevydařené vyjížďce.

Kdy ho poznáme?

Nejdůležitější je po odstrojení koně řádně vysušit a vyčistit. Pokud koník v některém místě uhýbá před víchem nebo kartáčem, je nutné prohlédnout a prohmatat toto místo důkladně. Otlak je otok s vysokou citlivostí velikosti třeba jen oříšku, ale třeba taky v celé délce podbřišníku.

Co s tím?

Otlak je vlastně zánětlivý proces, takže je potřeba postižené místo chladit. Dále alespoň 2x denně masírujeme a vtíráme kostivalový nebo kaštanový gel. Pokud je koník v zimní srsti, je dobré ji v postiženém místě vystříhat nebo opatrně vyholit, aby se gel dostal dobře do kůže a neulpíval zbytečně na husté srsti. Výborně pomáhá i aloe vera. Přikládáme podélně rozříznuté, trnů zbavené listy, nebo vtíráme vymačkanou šťávu z listů opět alespoň 2x denně až do vyhojení. Na postižené místo nesmíme po dobu léčení pokládat sedlo nebo postroj.

Jak dlouho léčení potrvá?

To záleží na tom, jak je otlak velký, je-li na měkké tkáni nebo na kosti a jak dlouho musel koník špatné postrojení nést. Někdy je za 3-4 dny po problému, jindy léčíme dva týdny. Je ale potřeba vytrvat a nesedlat koně dřív, než se otlaky skutečně vyhojí. Nestačí jen, že boule zmizí, postižené místo musí ztratit i citlivost. To znamená, že koník na dotek a stlačení nereaguje ani otřásáním kůže, ani jakýmkoliv způsobem naznačujícím i malou bolest. Jakmile podráždíme nevyhojené místo postrojem, objeví se otok znovu a většinou ve větší míře.

Je nutné volat veterináře?

Pokud jde jen o lehce oteklé ohraničené místo a po aplikaci gelu otok mizí, není potřeba hned volat doktora. Pokud se otok neztrácí nebo je na kosti, popřípadě se ztvaruje do špičky a je podobný abscesu, veterináře raději zavolejte, zkrátíte koníkovi trápení a vy se vrátíte rychleji do sedla.

Co dál?

Jakmile se podaří otlak úplně vyléčit, podotýkám úplně, může se koník vrátit do práce. Určete ale nejdříve příčinu vzniku otlaku a odstraňte ji. Nezapomeňte pořádně vymýt srst od všech zbytků gelů popř. mastí od veterináře, i tyto zbytky mohou napomoci k návratu otlaků.
Často vídám koníky s pochybnými vystříhanými podložkami, které nic neřeší. Otlačený kůň je zkrátka na několik dní vyřazen, proto nenahrazujte sedlo jiným. I dobře padnoucí sedlo může tlačit na oteklé místo a problém se prohlubuje. Pokud je váš kůň přecitlivělý a otlačí ho i dobře padnoucí sedlo třeba po celodenní vyjížďce, protože není na tak dlouhou práci zvyklý, existují i nové alternativy, jako jsou ortopedické nebo známější gelové podložky, které ještě lépe rozloží váhu sedla a jezdce.
Vždy se dá najít správné řešení.

Ataxie

Ataxie je porucha koordinace. Projevuje se širokým postojem a nekoordinovanými pohyby hlavy, těla nebo končetin. Kůň dělá např. příliš dlouhé kroky a více či méně se potácí. Ataxie může mít mnoho různých příčin, jednou z nich je např. porucha mozečku (část mozku, kde je centrum pro rovnováhu) nebo vnitřního ucha. Dále může být příčinou porucha funkce kdekoliv na míše nebo v mozku.
Nejznámější je zřejmě ataxie hříbat, která má původ v porušení míchy. K té se později vrátíme. Nejprve si rozebereme jiné příčiny, které bychom neměli přehlížet.
Začněme u cévních příhod. Při úrazech hlavy může dojít ke krvácení do nervové tkáně, které vyvolává menší či větší problémy. I u koní občas dochází k "mrtvici", tzn., že dojde k ucpání některé z cév dodávající krev do mozku a tím vznikne nedostatek živin a kyslíku v místě cévou zásobovaném. Projevy se potom odvíjejí od toho, které místo mozku je postiženo.
Co se týče infekcí, mohou ataxii způsobit různé virové, bakteriální i parazitární onemocnění. I z tohoto důvodu je nutné koně pravidelně odčervovat nebo ještě lépe, jste-li pečlivý chovatel, pravidelně nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. S dovozem koní se občas v Evropě objevují i onemocnění dříve u nás neznámá, která pocházejí z Ameriky a jiných částí světa.
O úrazech se asi není ani potřeba se zmiňovat. Záleží na vážnosti úrazu a na tom, která část těla je postižena. Někdy se kůň zcela uzdraví, někdy mu zůstane postižení na celý život - např. právě ataxie, někdy mu není pomoci sebelepší lékařskou péčí a je nutné ho utratit.
Vrozené abnormality stavby nebo funkce především obratlů jsou sice vzácné, ale nelze na ně zapomínat. O různých otravách ani nemluvě a nádorová onemocnění nevyjímaje.
Nyní k tzv. Wobblerovu syndromu. Je to onemocnění krční míchy postihující koně různých plemen a věkových kategorií. Jeho zvýšený výskyt je zaznamenán u plnokrevných koní ve věku mezi několika měsíci a 4 lety. "Wobbler", česky kývání zádi, je typickým příznakem tohoto onemocnění. Pro toto onemocnění je také typické zhoršování ataxie. Postiženi jsou většinou koně většího vzrůstu nebo ti, kteří prodělali rychlý vývoj. Za příčiny jsou považovány genetické faktory, překrmování bílkovinami a energií. Pro potvrzení tohoto onemocnění je nutné udělat rentgenové snímky krční páteře.
Pro majitele koně nebo někoho, kdo chce koně teprve koupit, však není příčina ataxie důležitá tolik, jako samotný fakt, že kůň touto poruchou trpí. Kůň s ataxií je totiž naprosto nevhodný pod sedlo. Hrozí nebezpečí, že kůň s jezdcem na vyjížďce upadne a jezdce nebo i sebe poraní. Jede-li jezdec na vyjížďku sám, je to velký hazard. Nebezpečí ale samozřejmě hrozí i na jízdárně. Nekoordinované pohyby jsou však nežádoucí i při jiném využití koně. Nakonec tedy nezbývá, než se smířit s tím, že takový kůň je vhodný pouze do výběhu jako ozdoba okolní krajiny nebo na procházky na vodítku. Svou roli však příčina ataxie hraje v možnosti budoucího využití koně. Je-li onemocnění původu infekčního nebo po úrazu, stav koně se může v určitých případech zlepšit. Jedná-li se však o zmiňovaný Wobblerův syndrom nebo jiné onemocnění, kdy jde o poškození míchy tlakem, je prognóza velmi nepříznivá.
Kupujete-li koně a máte podezření, že koordinace pohybu není zcela normální, projevy ataxie se dají některými zkouškami zvýraznit. Patří k nim přizvednutí hlavy koně při chůzi ze svahu nebo na šikmé ploše či prudké zastavení koně v klusu. Můžeme zkusit stojícího koně vychýlit do strany za ocas, zvednout mu jednu přední končetinu a donutit ho poskočit na té druhé, atd.
Ataxie je velmi závažná diagnóza. Proto doporučuji majitelům takových koní, aby se poradili s veterinářem zabývajícím se koňmi o možné příčině, z toho vyplývající léčbě a budoucím využití koně.

Nemoci

30. září 2008 v 12:34
Nemoci 1
Ochromou se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů. Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění způsobují. Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později. Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny. Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza. Kloub je pak nevratně poškozen. Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů: S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro, E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti. S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat. Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství, horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí, infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé. Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku. Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout stupeň poškození a prognózu*. Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět. Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění arthrotických změn lze doporučit. I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig) proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky. Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji. Na základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové protilátky proti patogenním zárodkům. Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít. Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti. Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší "plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě. *Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.

Co je to kolika? Kolika = abdominální bolestivost, tedy bolest v dutině břišní. Rozlišujeme koliku pravou, postihující trávící trakt- žaludek,střevo, a koliku nepravou, postihující jiné orgány v dutině břišní- játra, ledviny, močový měchýř, pankreas, dělohu u březích klisen. Kolika je velmi vážný stav, který může bezprostředně ohrozit život a během několika hodin vést k úhynu zvířete.Jaké jsou projevy kolikového onemocnění? Intenzita kolikových bolestí závisí na stupni poškození střevních kliček, na postižené části střeva, na jeho náplni a roztažení plynem. Bolest je způsobena zvýšeným pohybem nebo naopak ochabnutím střeva, hromaděním střevního obsahu a roztažením střevní kličky. Koník hrabe, je neklidný, otáčí se na břicho, déle leží, může zaujímat nepřirozené polohy-tzv. poloha sedícího psa při zvýšené náplni a roztažení (dilataci ) žaludku, extenzní poloha- koník je celý natažený se zakročenýma zadníma nohama- toto postavení pacienta je často prezentováno veterinárnímu lékaři jako tzv. močová kolika= kůň se dle majitele snaží močit a nemůže- postavení je typické pro obstipaci(zácpu) tlustého střeva.V případě silnějších kolikových bolestí se kůň válí, vstává, lehá, potí se, při pohybu se mu podlamují zadní končetiny nebo je za sebou vláčí, při zastavení jde okamžitě k zemi. Strnulý postoj, intenzivní pocení, nechuť k pohybu a třes svalstva jsou příznaky blízkého konce.
Proč koně trpí kolikou? Koně jsou ke kolikovým bolestem disponováni stavbou a uspořádáním svého trávícího ústrojí. Koně mají poměrně malý žaludek, vstup jícnu do žaludku je opatřen svěračem, který brání zpětnému chodu zažitiny, kůň tak nemůže zvracet. Tenké střevo je zavěšeno na dlouhém okruží, snadno pak může dojít ke změně polohy střeva. Obrovské tlusté střevo je volně uložené v dutině břišní koně. Tlusté střevo se zužuje v pánevní flexuře, v dorzálních slohách a při přechodu žaludkovitého rozšíření do transverzálního kolonu, tato místa jsou disponována pro vznik zácpy(obstipace). Střevo je inervováno parasympatikem( podporuje střevní peristaltiku) a sympatikem (způsobuje atonii= ochabnutí střeva). Vlivem nepřirozených a stresových faktorů ( nepravidelná zátěž, nepravidelný režim) dochází ke změně v rovnováze parasympatiku a sympatiku, střevo reaguje zvýšením peristaltiky (křečí), méně často ochabnutím střevní stěny. Křeče střeva vedou ke vzniku kolikových bolestí. Zvýšený pohyb střevních kliček může vést ke změně polohy střeva, může dojít k zauzlení kliček tenkých střev, ke vsunutí jedné kličky do jiné, k otočení nebo zahnutí sloh tlustého střeva. Ke změnám polohy může přispět intenzivní válení pacienta.Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku kolik? Koliky jsou nejčastěji způsobené dietními chybami - zkrmováním nekvalitního, zaprášeného, zaplísněného nebo zapařeného krmiva, zkrmováním snadno zkvasitelných krmiv (jetel, vojtěška, luštěniny), velkého množství jablek, chleba, náhlé změny v dietě, nepravidelné krmení nebo napájení zvířete, zkrmováním velkého množství nestravitelného krmiva, např. slámy. Koliky mohou být vyvolané změnou pohybového režimu, intenzivní nebo nepravidelnou zátěží, přepětím nebo omezením pohybu zvířete. Významnou roli má parazitární invaze - stěny tepen mohou být poškozeny migrujícími larvami strongylů, uvolněná krevní sraženina vede k nedostatečnému krevnímu zásobení postiženého úseku střeva, dochází k jeho ochabnutí (atonii), ve střevě se hromadí potrava, kvašením dochází ke tvorbě plynů. Následkem může být změna polohy nebo odumření části střeva. Migrující larvy mohou poškodit i inervaci střeva. U mladých hříbat se můžeme setkat s masivní invazí škrkavek, která může vést až k úplnému omezení průchodu tráveniny střevem. Invaze tasemnicí Anoplocephala perfoliata může způsobit vchlípení části slepého střeva do tlustého střeva.Jaké známe typy kolik? Kolika spastická (křečová). Náhlé kolikové bolesti různě silné intenzity, často po zátěži nebo po nakrmení. Kůň se válí, otáčí se na břicho, kope si po břichu, vstává, lehá, potí se. Bolestivost je způsobená zvýšeným pohybem střev, peristaltika je často slyšitelná i na dálku, stav může být provázen průjmem. Tento typ koliky je nejčastější, se kterým se setkáte. K ústupu bolestí dochází často spontánně po provedení pacienta. Spastická kolika může být komplikovaná změnou polohy střeva, proto je nezbytné zamezit zvířeti válet se v boxe, a pacientův stav konzultovat s veterinárním lékařem. Plynová kolika. Je provázena poměrně intenzivními kolikovými bolestmi. U plynové koliky se zvětšuje objem dutiny břišní, vyrovnávají se slabinové jámy, kůň se nafukuje. Jedná se o nahromadění plynů ve střevech a žaludku způsobené zkrmováním nevhodného krmiva a jeho následným zkvašením. Střevní obstrukce. Jde o vytvoření zátky ve střevě, která omezí nebo úplně zastaví průchod zažitiny střevem. Nejčastěji je zácpou postihováno tlusté střevo nebo slepé střevo. Zkrmování velkého množství málo stravitelného krmiva (slámy), omezení přístupu zvířete k vodě, nevhodná antiparazitární ochrana, příliš ostré hrany a nepravidelné obroušení zubů vedou ke vzniku obstipací (zácpy). Kolikové bolesti jsou mírnější, kůň často déle leží, sem tam koukne nebo kopne po břichu, po vypohybování zvířete často dochází k ústupu kolikových bolestí, které se však za několik hodin znovu objeví. Kůň často zaujímá extenzní polohu, omezeně kálí (malé množství suššího trusu) nebo nekálí vůbec. Zácpa neohrožuje bezprostředně život pacienta, bez ošetření však během několika dní může dojít k odumření postižené části střeva, kůň uhyne následkem celkové sepse (otravy) organismu. Strangulace (zaškrcení střeva). Jde o velmi závažné kolikové onemocnění, kdy dochází ke změně polohy a zaškrcení střevní kličky, omezí se krevní zásobení střeva, postižená část začne odumírat. Jedná se o zauzlení střevních kliček, zasunutí části střeva do jiného oddílu, např. tenké střevo do slepého, slepé střevo do tlustého, vsunutí kličky střeva do inquinálního kanálu nebo do otvorů v závěsech střev, přehození sloh tlustého střeva. Tento typ kolik je většinou doprovázen výraznou bolestivostí, kůň těžce dýchá, potí se, vstává, lehá, nereaguje nebo reaguje pouze omezeně na analgetika podaná veterinárním lékařem. Včasná chirurgická terapie je jedinou možnou cestou vedoucí k záchraně pacienta. Při změně polohy střeva nejde o dny, ale o hodiny. Často jsou pacienti přiváženi na kliniku ve stavu vážného šoku s několika metry odumřelého střeva nebo s rupturou (prasknutím) žaludku. Jste-li majitelem zvířete se strangulačním onemocněním (kůň přes jakákoliv analgetika trpí výraznými kolikovými bolestmi, rektální nález může a nemusí být specifický), je potřeba se rozhodnout, zda zvíře odvezete na kliniku ( Veterinární a farmaceutická univerzita Brno) nebo zda zvíře necháte ve stáji uspat. V případě operace počítejte s náklady kolem 40ti tisíc, v případě komplikací se cena za ošetření může až trojnásobně zvýšit. Operace nerovná se stoprocentní záchrana zvířete. K úhynu může dojít vlivem sepse a selhání organismu pacienta. Tromboembolická kolika. Kolika způsobená parazity. Larvální stádia parazitů, zejména strongylů poškozují artérie vyživující stěnu střevní. V cévách se vytváří výdutě, uvolňují se krevní sraženiny, které při ucpání cévy vedou k odumření stěny střeva vyživované touto cévou. Peritonitída- zánět pobřišnice. Klinické příznaky zánětu pobřišnice jsou často značně variabilní a nespecifické. S peritonitídou se můžeme setkat po komplikovaném porodu, kastraci, při poranění rekta při nešetrném rektálním vyšetření, při chronickém onemocnění orgánů v dutině břišní. Enteritída- zánět střev. Je provázena často mírnějšími kolikovými bolestmi, s delším průběhem. Teplota, křeče a průjem mohou být dalšími průvodními příznaky.Co mám dělat, když má můj kůň koliku? Je potřeba posoudit intenzitu kolikových bolestí. V případě silných kolikových bolestí je potřeba neprodleně informovat veterinárního lékaře. Může jít zrovna tak o koliku spastickou, jako o zauzlení střev. Než veterinář přijede, nenechte koně válet (mohlo by dojít k přehození střevní kličky), pokud se potí nebo je zima, dejte na něj deku a povoďte ho. V případě mírných kolikových bolestí můžete koně zkusit povodit nebo vypohybovat na lonži dříve než zavoláte veterináře. Bolesti mohou vymizet spontánně. Odezní-li kolikové bolesti, raději koníka nekrmte hned jádrem, vyberte kvalitní seno, které mu odpoledne nebo večer předložíte a nechte ho raději stát na pilinách. Čím déle kolika trvá, tím vážnější je stav. Takže pokud přijdete ráno do stáje a místo spokojeného zvířete najdete rozhrabaný box, zbytek rozkopaného sena a odřeného potícího se miláčka, který v boxe rotuje nebo se válí, okamžitě volejte veterináře! V případě, že kolika trvá několik hodin, může být již střevo nevratně změněno.Existuje prevence? Dodržujte pravidelný denní režim, krmte kvalitním senem a jádrem, vyvarujte se náhlých změn v krmné dávce. Po nakrmení dopřejte koni klid, ať krmivo v klidu stráví. Dejte pozor na náhlé změny pohybového režimu. Nechte stát koně raději na pilinách, omezte přísun jádra, je-li váš kůň ze zdravotních důvodů uzavřen v boxe( kulhání, operace, úraz). V zimě je potřeba kontrolovat napáječky a kýble, aby v nich voda nezamrzla, kůň by měl mít vodu kdykoliv k dispozici. Nepodceňujte antiparazitární ochranu - odčervujte dospělého koně preventivně 3-4x ročně, hříbata do 1-2 let častěji, cca ve dvouměsíčních intervalech, střídejte použité preparáty dle rady veterinárního lékaře. Máte-li možnost, proveďte u svého koně koprologické vyšetření, koně pak můžete odčervit cíleně. Střídejte pastviny nebo alespoň průběžně z výběhů odstraňujte trus. Nechte svému koni 1x ročně zkontrolovat zuby. Špatně rozmělněné krmivo může být důvodem vzniku zácpy u pacienta.Shrnutí Máte-li svého čtyřnohého kamaráda rádi , nepodceňte žádný kolikový stav!

Jedná se o onemocnění způsobené anaerobní baktérií Clostridium tetani. Tato bakterie se běžně vyskytuje ve střevech býložravců, zejména koní, trusem se dostává do půdy, kde sporuluje a ve formě spory zde přežívá několik let. Vstupní branou Clostridií je poranění (zejm. hluboké bodné rány, ale i zášlapy, zakování, přehlednuté drobné oděrky) , infekce pupečního pahýlu u hříbat, operační rány (zejm. kastrační rány), ale i poranění trávícího traktu parazity, poranění tlamy způsobené ostrými hranami zubů. Bez přístupu vzduchu dojde k namnožení bakterií a uvolnění neurotoxinu tetanospazminu, ten se podél nervových zakončení dostává do centrální nervové soustavy, kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (křeče) na běžné podněty jako je světlo, zvuk, dotyk. Klinické příznaky onemocnění se objevují za 1-3 týdny po infekci Clostridiemi, v závislosti na množství vyprodukovaného toxinu a vzdálenosti místa infekce od centrálního nervového systému. Při perakutním průběhu se mohou příznaky objevit po 24 hod.Jaké jsou klinické příznaky tetanu? Prvními příznaky je mírná ztuhlost pohybu, neochota při obracení a otáčení. Posléze se začínají objevovat křeče svalů začínající na hlavě a šířící se na celé tělo zvířete. Ztuhlé žvýkací svaly neumožňují příjem a zpracování potravy, kůň není schopen žrát, polykat sliny.Uši jsou nepohyblivé, nasměrované dopředu.Při zdvihnutí hlavy dochází k výhřezu třetího víčka. Kůň stojí na široce rozkročených, natažených končetinách, ocas je ztuhlý a zdvižený nahoru. Omezením funkce mezižeberních svalů kůň namáhavě dýchá ( dyspnoe), nozdry jsou široce roztažené. Ve finálním stádiu kůň uléhá a hyne na udušení- ochrnutí mezižeberních svalů a přímé poškození dýchacího centra tetanospazminem.Léčba Máte-li podezření na tetanus, ihned volejte veterinárního lékaře. Jen včasné ošetření může zachránit život vašeho kamaráda. Koni je podáno hyperimunní sérum, vysoké dávky antibiotik a sedativa uvolňující tonus svalů. Rány, které jsou vstupem infekce je potřeba důkladně vyčistit, odumřelou tkáň a cizí tělesa z rány odstranit. Zvíře je drženo v tmavém, tichém boxe, výživa je zabezpečena infúzemi a nosojícnovou sondou. Při ulehnutí je pacient držen v závěsu, 50-80% případů tetanu končí úhynem pacienta.Prevence Nejlepší ochranou zvířete je vakcinace. Tak jako každá jiná vakcína, se i vakcína proti tetanu, musí po první aplikaci po 4 týdnech zopakovat. Jedna injekce nestačí. Bez přeočkování vakcína vaše zvíře neochrání. Další vakcinační schéma je potřeba dodržovat dle výrobce vakcíny a pokynů veterinárního lékaře. Imunita proti tetanu dle druhu vakcíny trvá 1-4 roky. Ověřte si, zda vaše zvíře bylo vakcinované správně. Není výjimkou, že zakoupíte zvíře dle původního majitele očkované a proti tetanu chráněné, ale kůň byl vakcinován jen jednou před dvěma lety a vakcína nikdy nebyla přeočkovaná. Toto zvíře proti tetanu rozhodně chráněné není. Nedejte ani na slova původního majitele, kůň přeočkován byl, ale neměl jsem průkaz. To pravda být může, ale nemusí a chcete riskovat? Stojí vám 200Kč za tisíce korun vydaných za léčbu s nejistým výsledkem? Hříbata jsou do 3 měsíců věku chráněna mateřskými protilátkami, jejichž hladina postupně klesá. Ve třech měsících je hříbě schopné na vakcinaci reagovat vlastní tvorbou protilátek. Hříbata vakcinovaných matek se běžně očkují kolem 4 měsíce stáří (hladina mateřských protilátek postupně klesá), hříbata jejichž matka není očkovaná, vakcinujeme již ve 3 měsících. To sice není proti tetanu chráněné, ale na vakcinaci není schopno reagovat dříve. Každé zranění zvířete je potřeba ošetřit, ránu vyčistit, chlupy kolem oholit nebo ostříhat, odumřelou tkáň odstranit. Nenechávejte na ráně strupy a hnis, rána by měla být každý den vyčištěna. V případě závažnějších poranění, bodných ran nebo ran vzniklých kousnutím veterinář preventivně aplikuje protitetanové sérum a antibiotika.

Letní vyrážka, tak bývá označována alergická reakce na bodnutí hmyzem, zejména čeledi Culicoides. Sezónní charakter je spojen s dobou výskytu hmyzu. S onemocněním se setkáváme od dubna do konce října. Neexistuje žádná plemenná dispozice, častější výskyt se však popisuje u poníků (zejména plemene islandský nebo velšský pony). Většinou jsou postižená zvířata starší 4 let, s přibývajícím věkem se intenzita klinických příznaků stupňuje. Alergie se vytváří na produkty slinných žláz zejména rodu Culicoides (pakomárci), ale můžeme se setkat i s alergii způsobené jinými druhy bodavého hmyzu- muchničky (č. Simulidae), ovádi (č. Tabanidae), bodalky (č. Stomoxidae). Pakomárci jsou velmi drobný dvoukřídlý hmyz o velikosti 1-6mm, kteří se vyskytují zejména v zalesněných pahorkatinách a v horách s vlhkým podnebím a v blízkosti vodních toků a stojatých vod, s maximem letové aktivity ráno a navečer. Klinické příznaky: Postižené jsou zejména dorzální části zvířete( hlava, hříva, krk, hřbet, ocas). Intenzivní pruritus (svědění) vede k neustálé traumatizaci kůže zvířetem. Zvíře si vydrbává hřívu, ocas, v oblasti krku a hřbetu se objevují papuly- velké ploché kulaté otoky, které se následkem úporného tření mění v prasklinky a krusty bez srsti. Vytváří se záhyby zhrublé kůže na krku, kohoutku a kořeni ocasu, ocas je často úplně holý bez žíní. Pot, prach a jiné nečistoty onemocnění zhoršují. Pro diagnostiku onemocnění jsou typické klinické příznaky a sezónnost. Je však potřeba vyloučit přítomnost jiných ektoparazitů, které mohou vyvolat podobné klinické příznaky (svrab, vši, všenky), prosté pobodání hmyzem, plísně, kontaktní alergie. Terapie: Nejúčinnější způsob léčby spočívá v zabránění kontaktu zvířete s hmyzem. V době největší aktivity pakomárků (ráno, večer) držíme koně ve stáji, jemná síť v oknech stáje omezí průnik obtížného hmyzu do stáje, vhodné je větrání stáje ventilátory-vyšší proudění vzduchu.( Nenechávejte však svého koně stát v průvanu.) Napáječky a žlaby držíme v čistotě, zbytky krmiv pravidelně odstraňujeme. Na pastvině používáme repelenty, vhodnou ochranou jsou i letní síťované deky, síťky na oči a uši. Pakomárci nejsou schopni tolerovat vyšší proudění vzduchu než 6 km/hod, proto je vhodné držet zvíře na větrném suchém místě, dále od lesních porostů a stojatých vod. Převezení koně do jiné oblasti může být často vhodným řešením. Alergická reakce je tlumena chladivými protizánětlivými preparáty, v kombinaci s celkovým podáním kortikoidů a antibiotik v případě většího poškození a poranění kůže. Vzhledem k možné genetické dispozici se nedoporučuje používat postižené jedince v chovu.

Úrazy koní a jejich ošetření.

http://www.qnwortal.com/images/artykuly/miniatura_369.jpg

Rozštěp kopyta
http://www.ifauna.cz/clanky/foto/05/16-03-ne3.jpg
- příčina: špatná rohovina, suché prostředí
- příznaky: vertikální prasklina na kopytě, která se zvětšuje, při hlubším proniknutí může kůň začít kulhat
- léčba: příčný zářez nad rozštěpem
Fixace čéšky - zablokované koleno

- příčina: mechanismus, který umožňuje spát vestoje - zkrácení jednoho z vazů, je-li kůň chován ve špatných podmínkách
- příznaky: kůň nemůže ohnout zadní končetinu a vleče ji za sebou
- léčba: pro odblokování lehká masáž, někdy nutný chirurgický zákrok
Natažení šlachy
- příčina: rychlý cval, příliš utažená bandáž
- příznaky: zesílená šlacha, je naplněná a na dotyk teplejší, výrazné kulhání
- léčba: chladivý obklad, klid ve stáji, protizánětlivé léky, po 10 - 14 dnech začít provádět
Poranění karpu
- příčina: klopýtnutí a pád na nerovném terénu
- příznaky: otevřené poranění na přední straně karpálního kloubu
- léčba: vyčistit a vypláchnout ránu
Zaskočení do spěnky nebo do šlachy
- příčina: toto poranění si kůň způsobí sám - zadní kopyto poraní př. končetinu (chybný chod, špatný postroj nebo podkování)
- příznaky: otevřené poranění, může být přetnuta šlacha
- léčba: malá poranění vyčistit, větší sešít, po dobu hojení nezatěžovat, zabránit infekci
Zášlap korunky
- příčina: kopyto protilehlé končetiny nebo jiný kůň
- příznaky: poranění v oblasti korunky
- léčba: jako u zaskočení do spěnky nebo šlachy
Poranění spěnky, korunky, karpu nebo hlezna strouháním
- příčina: poranění kopytem protilehlé končetiny
- příznaky: poranění na vnitřní straně kloubu
- léčba: u spěnky nebo korunky jako u zaskočení do spěnky nebo šlachy, u karpu nebo hlezna pomoc veterináře
Zlomenina kosti
- příčina: mechanická
- příznaky: výrazná bolestivost, kůň zpravidla končetinu nezatěžuje


Základní výstroj

30. září 2008 v 12:15
Co na sebe? Základní jezdecká výstroj
Představa, že bez značkových kalhot a prvotřídních bot se nic nestane excelentnímu jezdci, je mylná. Když někdo umí jezdit, může si obléknout třeba seprané manšestráky. Tomu, kdo neumí, celokožené kalhoty se srdíčky rozhodně nepomůžou. Ale účelný oděv jízdu na koni usnadňuje a zvyšuje její bezpečnost.
1. JEZDECKÉ KALHOTY
Od běžných se liší tím, že nemají na zadku ani na vnitřku nohavic švy. Alespoň na vnitřní straně kolen bývají vypodloženy látkou nebo kůží, aby se zabránilo odřeninám. Začátečníkovi stačí i zateplené džíny, které nejsou tak drahé a lze je nosit i
jako běžné kalhoty.
2. JEZDECKÉ BOTY
Jsou vyrobeny z hladké gumy nebo kůže, mívají úzké chodidlo a vysokou holeň, která chrání před odřením. První jezdecké boty postačí gumové, kožené jsou příliš drahé a nevyplatí se koupit dříve, než noha přestane růst a zájem o ježdění je opravdový. Gumové boty bývají tvrdé a v zimě v nich mrznou nohy, snadno se však čistí a zaručeně nepropustí vlhkost.
3. PŘILBA
Začátečníci ji opomíjejí, protože je nepohodlná a vypadá poněkud směšně. Je však velmi důležitá - i ten nejposlušnější kůň může skončit v příkopu. Nešetřete a vyberte si model s ochranou brady.
4. JEZDECKÉ RUKAVICE
Umožňují pevněji uchopit otěže a chrání ruce před puchýři a odřeninami. příjemněji se nosí kožené, vhodnější, i levnější jsou pletené rukavice z bavlny.
5. BIČÍK
Umožňuje dát pobídkám větší důraz. Jezdecký bičík na rozdíl od klasického nemá na konci dlouhý kožený řemínek. Neslouží k trestání koní. Vyberte co nejdelší a raději s ozšířeným držadlem, aby nevypadával z ruky.
6. OSTRUHY
Jsou zapotřebí teprve tehdy, když dosáhnete určitého výcvikového stupně. Musíte si je vysloužit!

Omluva

30. září 2008 v 11:50 | Kikča
Sorry ale nefungovali mi obrázky když jsem to psala .¨Tak se vám omlouvám já jejich fotky dám
do obrázků.

Welšský pony sekce C a D

30. září 2008 v 11:45
Název plemene: Welšský pony sekce C a DPůvod: Velká BritánieTyp: ponyKVH: sekce C do 135 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraníkHistorie Welšský pony sekce C a D je výsledkem křížení sekce A s koňmi patřícími Římanům. Později byl použit i španělský kůň, norfolský klusák, hackneys a Yorkshire Coach Horse. Na jejich vývoj měli zásadní vliv 4 hřebci: Trotting Come, klusák, True Briton, kříženec klusáka a araba, Cymro Llwyd, také kříženec klusáka a araba a poslední byl Alfonzo the Brave, hackney. Ti dali svým potomkům klusácký potenciál a výrazný arabský vzhled. Rozdíl mezi oběma sekcemi je pouze ve výšce, sekce C je menší.Welšský pony sekce C a DPovaha Welšský pony sekce C a D je stejně jako jeho bratranci laskavý, klidný, inteligentní a učenlivý. Je vhodní i k malým dětem.Konstituce Hlava je atraktivní, krk je svalnatý a klenutý. Hrudník je hluboký, lopatky skloněné. Hřbet je delší a pevný, záď krátká, svalnatá s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, pevné s dobrými klouby a kvalitními kopyty. Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku mají ponyové sekce C do 135 cm, sekce D nemá omezení.Využití Stejně jako sekce A a B jsou vhodní do lehkého zápřahu i jako jezdečtí poníci k dětem. Mají talent na různé sporty a často jsou vidět na parkúrech pro poníky.

Welšský pony sekce B

30. září 2008 v 11:44
Welšský pony sekce BNázev plemene: Welšský pony sekce BPůvod: Velká BritánieTyp: ponyKVH: 135 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraníkHistorie Stejně jako welšský pony sekce A i sekce B má velmi staré kořeny. Vznikl křížením poníků sekce A a C. Byli použiti i arabští a angličtí plnokrevníci a hackneyové. Pro vznik této sekce byli důležití tři hřebci: Tan-y-Bwlch Berwyn, křížencem berbera a welšského poníka. Druhý se jmenoval Criban Victor of Welsh a třetí Solway Master Bronze. Na rozdíl od sekce A jsou tito poníci vyšší a je na nich více patrný vliv arabského plnokrevníka.Welšský pony sekce BPovaha Welšský pony sekce B má klidný temperament, je mírný, učenlivý a inteligentní. Je vhodným společníkem pro děti.Konstituce Hlava je líbivá, oči výrazné a inteligentní. Krk je kratší, svalnatý a mírně klenutý. Lopatky jsou šikmé, Hřbet prohnutý a pevný. Záď je kulatá a dobře osvalená. Končetiny jsou kratší, pevné s dobrými kopyty. Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku nemají více než 135 cm.Využití Welšský pony sekce B je dobrým poníkem pro lehký zápřah, stejně jako vhodný jezdecký pony pro děti.

Welšský pony sekce A

30. září 2008 v 11:43
Název plemene: Welšský pony sekce APůvod: Velká BritánieTyp: ponyKVH: 120 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraníkHistorie Welšský pony sekce A je nejstarší britské plemeno poníků. Jeho původ sahá až do doby Julia Caesara, který založil hřebčín u jezera Baly. Pravděpodobně také nechal tyto poníky křížit s arabskými plnokrevníky. Sekce A je ze všech welšských ponyů nejmenší a pravděpodobně i nejstarší. Na začátku 20. století byla založena plemenná kniha. V ní figuruje i jeden z nejvýznamnějších hřebců Dyoll Starlight.Welšský pony sekce APovaha Welšský pony sekce A je odolný, vytrvalý a skromný. Je také laskavý, mírný, učenlivý a vhodný k dětem.Konstituce Hlava je líbivá s arabskými rysy, krk je svalnatý, hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď je rovná s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, dobře osvalené s kvalitními kopyty. Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku nemají více než 120 cm.Využití Welšský pony sekce A je výborný poník v zápřeži i jako jezdecký koník pro děti. Je také neocenitelný v chovu ostatních plemen.

Velkopolský kůň

30. září 2008 v 11:42
Název plemene: Velkopolský kůňPůvod: PolskoTyp: TeplokrevníkKVH: 160 - 165 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraníkHistorie Původ plemene sahá do 19. století . Jeho předci byli polská plemena Pozan a Masuren. Díky nim má v sobě velkopolský kůň krev arabských, hannoverských a trakénských koní. Později se ještě křížili s angloaraby, arabskými a anglickými plnokrevníky. Vzniklo tak všestranné, kvalitní plemeno sportovních koní. Dodnes se chová ve dvou liniích. Lehčí je vhodná ke sportu, těžší k rekreačnímu ježdění a lehkému zápřahu.Velkopolský kůňPovaha Velkopolský kůň má vynikající povahu. Je klidný, laskavý, inteligentní a učenlivý. Je také silný, vytrvalý s přirozeným talentem pro většinu dnešních sportovních odvětví.Konstituce Hlava je jemná, plnokrevného typu, krk je delší a klenutý. Lopatky jsou skloněné. Hřbet je delší a rovný, záď skloněná, svalnatá s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné, s dobrými klouby a tvrdými kopyty. Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku měří 160 - 165 cm.Využití Velkopolský kůň je vynikajícím sportovním koněm, i když zatím ještě není moc vidět. Těžší linie se dá použít do lehčího zápřahu i pro turistické a rekreační ježdění.

Trakénský kůň

30. září 2008 v 11:41
Název plemene: Trakénský kůňPůvod: NěmeckoTyp: teplokrevníkKVH: 160 - 165 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraníkHistorie Trakénský kůň je velmi staré plemeno, které vzniklo v oblasti východního Pruska. Jeho předky byli odolní koně tehdejších osadníků Skytů. Ti se křížili s mongolskými a turkmenskými koňmi a plemenem Schweiken. Ve 13. století se začali chovat pro jezdectvo i pro práci v zemědělství. V 18. století se křížili s arabskými a turkmenskými koňmi a vznikl elegantní kočárový kůň. Na začátku 19. století se použili i angličtí plnokrevníci, turečtí, dánští a meklenburští koně a vznikl tak lehký kůň vhodný pod sedlo ve 20. století se stali oblíbenými sportovními koňmi a získali mnoho úspěchů nejen na Olympijských hrách.Trakénský kůňPovaha Trakénský kůň je klidný, rozvážný, inteligentní, ale také odvážný a energičtí. Mají přirozené nadání pro parkúr i drezúru. Jsou velmi učenliví a odolní.Konstituce Hlava je plnokrevného typu, krk je mírně klenutý, plece silné a lopatky šikmé. Hrudník je hluboký, hřbet rovný a pevný. Záď je mírně skloněná s vysoko posazeným ocasem. Končetiny jsou dlouhé, svalnaté s dobrými klouby a kopyty. Srst bývá bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku dorůstají průměrné výšky 160 - 165 cm.Využití Trakénský kůň je dnes velice oblíbeným sportovním koněm. Dosahuje vynikajících výsledků v parkúru i drezúře. Zachoval si i své vlastnosti kočárového koně a je tedy možné ho i zapřáhnout.

Tennesseeský mimochodník

30. září 2008 v 11:40
Název plemene: Tennesseeský mimochodníkPůvod: USATyp: teplokrevníkKVH: 150 - 160 cmBarvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník, plavák, palominoHistorie Plemeno vzniklo v 19. století v americkém státě Tennessee. Původně to měl být všestranný kůň pro zemědělství i jízdu, schopný překonávat velké vzdálenosti. Předci byli španělští koně, angličtí plnokrevníci, morgani, američtí klusáci a američtí jezdečtí koně. Narodil se hřebeček jménem Black Allan. Měl zvláštní chod, nazývaný mimochod, který pak předával všem svým potomkům. Dal vzniknout novému plemeni, které bylo schopné ujít rychle a pohodlně i velmi velké vzdálenosti.Tennesseeský mimochodníkPovaha Tennesseeský mimochodník je ochotný, vytrvalý a společenský. Je laskavý, celkem učenlivý a je vhodný i pro děti nebo začínající jezdce.Konstituce Hlava je větší s rovným profilem, krk je svalnatá a klenutý. Lopatky jsou šikmé, hrudník hluboký. Hřbet je krátký a rovný, záď mírně kulatá s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou delší, silné s dobrými kopyty. Koně mají specifický postoj s předními končetinami před tělem a zadními výrazně za tělem. Srst může být bílá, hnědá, ryzá, černá, plavá nebo palomino. V kohoutku měří 150 - 160 cm.Využití Tennesseeský mimochodník byl původně oblíbené pracovní plemeno, dnes se využívají jako vytrvalí a spolehliví jezdečtí koně. Mají i své přehlídky, kde se ukazuje jejich elegance a zajímavé chody.

Tarpan

30. září 2008 v 11:39
Název plemene: TarpanPůvod: -Typ: ponyKVH: 130 cmBarvy: plavákHistorie Tarpan je stejně jako kůň Przewalského divokým předken koně. Na rozdíl od svého bratrance je však již vyhynulý. Dnešní tarpani jsou výsledkem pokusu o znovu vyšlechtění pomocí koniků a huculů. Výsledkem je kůň velmi podobný tarpanovi. Chovají se selektivně v lesích u Bialowieze a Popielna.TarpanPovaha Dnešní tarpan si uchoval některé povahové rysy svých divokých předchůdců. V zásadě to je ale klidný, odolný, silný a vytrvalý poník, který dobře snáší nepříznivé podnebí.Konstituce Hlava je delší, krk krátký a svalnatý. Hřbet je poměrně rovný a silný, záď je delší, mírně skloněná s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou zdravé, silné s kvalitními kopyty. Srst je plavá s šedým nádechem a na hřbetě je vždy tmavý úhoří pruh. Kohoutková výška je průměrně 130 cm.Využití Je snaha vyšlechtit tarpana jako divokého koně, proto žádné využití nemá. I když praví tarpani často pracovali v zemědělství jako tažná zvířata.